Obchod i potěšení

Autorka: Beellegee

Překlad: Renča

Nezáleželo na tom, že byl teď Pánem města. Jean-Claude se pořád musel starat o byznys a dělal, co bylo třeba, aby vše běželo hladce.

Výpomoc zaměstnancům v Provinilých slastech, když si vzal někdo pauzu, by se mohla zdát pod úroveň někoho jeho postavení, ale Jean-Claudeovi nevadilo občas převzít úkoly svých podřízených. Vlastně si užíval pozorování vstupních dveří. Dostal se tak z kanceláře a nadýchal se čerstvého vzduchu, pozoroval pouliční život a byl víc v kontaktu se zákazníky klubu, jak ho váhavě míjeli při vstupu dovnitř.

Pozoroval pár přes ulici – způsob, jak se na sebe dívali a drželi se za ruce – ale něco ho náhle přimělo, abych se od nich odvrátil Byl to nějaké povědomí, jako by jeho smysly byly naladěny na její blízkost.

Spatřil Anitu o blok dál, jak míří k autu zaparkovanému v postranní uličce. Doprovázel ji muž, v kterém Jean-Claude rozpoznal detektiva z MOSTu.

Silou vůle doufal, že se otočí a podívá jeho směrem. Jean-Claude na ni zaměřil oči a díval se, jak obchází auto na stranu vedle řidiče. Sáhla po klice, zaváhala a náhle se rozhlédla, její ruka sáhla po zbrani. V okamžiku ji vytáhla, ale znovu ji zasunula do pouzdra, když její pohled padl na Jean-Clauda.

Jean-Claude povytáhl koutky úst do úsměvu. Vždy ve střehu, připravená, to byla jeho malá oživovatelka. Viděl, jak povoluje napětí v jejím těle, když si uvědomila, že nejde za ní, ale jen stojí u dveří nočního klubu. Nenabídla mu úsměv na oplátku, ani žádný jiný náznak potěšení z jejich neočekávaného setkání. Ale to Jean-Claude očekával. Upíra vzalo za srdce i to, že na něj nezírala s nepřátelstvím, jak bývalo jejím zvykem.

Jean-Claude držel její pohled, ale jestli to bylo jeho mocí či její svobodnou vůli, to si nebyl jist. Našpulil své plné rty, dotkl se jich konečky prstů a poslal jí polibek.

Anita okamžitě sklopila oči a zamračila se. Otevřela dveře auta a nastoupila.

Jean-Claude roztouženě vzdechl, když se díval, jak auto odjíždí pryč. Někdy si přál, aby nad ní měl větší moc, nebo aby ji alespoň přitahoval.

Pán upírů za sebou ucítil něčí přítomnost, otočil se ke dveřím a ocitl se tváří v tvář vlkodlačici Raině, Marcusově lupě.

V ostrém kontrastu s Anitou, Raina nabídla Jean-Claudeovi svůdný úsměv a objala ho kolem krku, nestoudně se na něj tlačila. Jean-Clauda to nepřekvapilo, znal Raininu povahu. Její představa flirtování byla spíše jako předehra.

„Kdy po ní přestaneš toužit?“ zašeptala mu Raina do ucha. „Nikdy se k tobě ochotně nepřipojí. Povídá se, že tebou pohrdá.“

Jean-Claude lehce potřásl hlavou a nechal vlkodlačici bezostyšně klouzat rukama po jeho těle, uklidňuje se faktem, že některé ženy po něm stále touží.

„Nepohrdá mnou,“ odpověděl tiše, schválně udržoval pasivní tón. Raina se ušklíbla. „OK... tak tě prostě nemá moc ráda,“ pokračovala a zabořila tvář do upírových hustých vlasů. Začala mu okusovat ucho a rozesílala tak maličké chvění po celém jeho těle.

„Nedal jsem jí moc důvodů, aby mne měla ráda,“ uznal Jean-Claude zamyšleně. „Je tvrdohlavá a nezávislá, ale časem za mnou přijde.“ Odmlčel se a podíval se směrem, kde naposledy zahlédl Anitu, než nastoupila do auta s detektivem. „Vím, že po mně touží,“ dodal a chytil Rainu za ramena.

„Všechny ženy po tobě touží,“ zašeptala vlkodlačice. „Nemůžeme si pomoct.“

Po Rainině komplimentu se Jean-Claude usmál. Podíval se na ni a otřel se o její tvář, hluboce nasál vůni její pokožky smíšenou se stopami po parfému. Jak jednoduché by bylo se zapomenout na hodinku či dvě v náruči téhle vlčice. Věděl, že stačí jen říct. Raina by se ochotně poddala. Kdykoli mu byla poblíž, pokaždé mu dávala najevo, že je povolná bez ohledu na její pouto s Marcusem.

„A ty po mně toužíš, Raino?“ zamumlal jí do tváře. Sklouzl jí rukama na záda a držel ji u sebe. Její tělo bylo neskutečně teplé. Cítit její měkké křivky na svém těle bylo opojné.

Raina se lehce zasmála. „Jestli se musíš ptát, Jean-Claude,“ peskovala ho, „pak jsi nedával pozor.“

Jean-Claude si lehce povzdechl. „Je to důvod, proč jsi zde? Snažíš se o malou volnočasovou aktivitu?“

Na to se ruce vlkodlačice zastavily a ona překvapeně zamrkala na upíra, viditelně nečekala, že by se na něco takového zeptal.

„Pokaždé se poohlížím po akci,“ přiznala. „Ale vlastně jsem sem přišla s obchodní nabídkou. Chtěla jsem zjistit, jak se ti bude ten nápad líbit.“ Usmála se a pokynula ke dveřím. „Můžeme si o tom promluvit uvnitř?“

Jean-Claude zaujatě studoval Rainin výraz, čekal na nějaký dodatek. Jen se na něj dívala a omotávala prsty kolem pramene jeho vlasů.

„Takže ty jsi tu kvůli obchodu, cherie? Ne kvůli potěšení?“ rýpl si upír. „To je škoda.“ Odvrátil se od ní a předstíral, že trucuje. „Myslel jsem, že mi dnes večer budeš dělat společnost.“

Raina se přitulila. „Můj obchod je potěšení,“ vydechla mu do ucha. „Což je důvod, proč bych to opravdu radši probrala uvnitř… v soukromí tvé kanceláře.“

Jean-Claude se na ni znovu podíval a pomalu se usmál, pochopil její narážku. Otvíral ústa k odpovědi, když vrátný vyběhl z klubu po ukončené pauze a vystřídal tak Pána upírů na jeho dočasném postu.

„Potom se tedy odeberme do soukromí mé kanceláře,“ zamumlal Jean-Claude s důrazem na slovo ‚soukromí‘. Pustil Rainu a vyběhl schody nevšímaje si svého zaměstnance. Pouze pokračoval dveřmi, jistý si tím, že ho Raina následuje. Pohyboval se hbitě klubem a mířil do ústraní své kanceláře.

Raina vklouzla za ním a Jean-Claude zavřel dveře. Když se k ní otočil, lupa po něm skočila s takovou silou, že jím praštila o dveře. Její ústa zakryla jeho v dusivém objetí a ruce úplně rozevřely jeho košili. Přitiskla se na něj váhou svého těla a provokativně pohybovala boky proti němu.

Jean-Claudovi zabralo několik úderů srdce, než se vzpamatoval ze svého překvapení dostatečně na to, aby podlehl její vášni. Shovívavě vzal na vědomí své vzrušení, položil ruce okolo jejího útlého pasu, přitáhl ji k sobě a začal ji líbat. Raina zasténala a svíjela se proti němu a drápala zkosenými nehty po jeho holé hrudi.

Jean-Claude taky zasténal. Sklouzl rty na její bradu a dolů po hrdle, olízl tenkou kůži nad tepnou. Její srdce bušilo a upír mohl cítit vůni její sladké horké krve. Odhalil tesáky a dotkl se jejich konečky jejího krku, ale Raina uchopila jeho bradu a otočila mu hlavu pryč od svého hrdla. 

Zakryla jeho ústa rychlým usmiřujícím polibkem. „To není přesně ten hlad, který jsem měla na mysli v tobě dnes večer ukojit,“ zašeptala proti jeho rtům a pak vklínila svůj jazyk do jeho úst a prohloubila polibek.

Po jejím prodlužovaném polibku zalapal upír po dechu. Sklonil hlavu a olízl si jazykem své rty. „Odpusť. Občas se nechám trochu unést,“ omluvil se.

Lupa dlouze a hluboce vydechla. „Nechej toho. Byl bys perfektní, Jean-Claude. Perfektní.“

„Perfektní na co, má osamělá vlčice?“ zašeptal Jean-Claude a zvedl hlavu.

Raina se lehce zasmála. „Pro můj nový byznys.“ Uchopila jeho hlavu do rukou a znovu ho políbila.

„Zmínila jsi… nabídku?“ zeptal se udýchaně upír, než přitlačil své rty na její v dalším vášnivém polibku. Její polibky byly návykové.

Opravdu chce mluvit o byznysu, když jeho tělesné partie na něj křičí, žadoní, aby podlehl této ženě? Snad když se dostanou rychle přes tu obchodní část večera, budou pak mít volno na mnohem intimnější záležitosti, pomyslel si.

„Ano,“ vydechla Raina o pár okamžiků později a stahovala Jean-Claudovi košili z ramen. Lupa se naklonila a okusovala jeho pokožku, když mu její ruka vklouzla mezi nohy. Pevně ho uchopila a otírala se o něj dlaní.

Jean-Claude zabořil ruce do jejích dlouhých vlasů, opřel hlavu o dveře a zavřel oči. Upadl do smyslového omámení, vděčně vzdychal a masíroval její skalp konečky prstů.

Raina putovala rty po jeho hrudi, sklonila se, aby olízla odhalenou bradavku konečkem jazyka, pak ji přikryla ústy a ohnivě sála.

Pak Jean-Claude ucítil její zuby na své kůži. Než si uvědomil, co dělá, tvrdě ho kousla. Nebyl připravený na ostrou, náhlou bolest a jeho reakce tak byla výbušná.

Upír ucukl. Uchopil hrst jejích vlasů a zatáhl. Přinutil ji, aby na něj pohlédla.

„Pokus se na mně nevečeřet a já slibuji, že nebudu večeřet na tobě,“ zamumlal udýchaně s malým varováním ve hlase.

Raina se chlípně usmála. „Jen menší příprava, lásko, abych tě dostala do nálady,“ napůl zavrčela a znovu sklonila hlavu k jeho hrudi. Lehce se napjal při dotyku jejích rtů na své kůži, ale Raina lehce hladila vnitřní stranu jeho stehen, až se znovu uvolnil. Pak objela jazykem jeho jizvu a políbila ho uprostřed hrudníku.

Upír se hluboce nadechl, když se mu její ruka znovu usídlila mezi nohama. Soustředil se na horkost její tlačící dlaně, když pokračovala v laskání. „Takže… co pro tebe mohu udělat, ma cherie?“ zeptal se bezbarvě, uklidněn do malátného omámení její smyslnou péčí.

„Och, co bys pro mne neudělal, Jean-Claude?“ odpověděla konečně a napřímila se. „Posadíme se, ano?“ Obtočila paži kolem upírova krku a táhla ho ode dveří k velké bílé pohovce uprostřed místnosti.

Mírně ohromen náhlým obchodním chováním vlkodlačice šel Jean-Claude za ní, podezíravý, vzrušený a zvědavý zároveň.

Raina ho stáhla na pohovku vedle sebe a mazaně se usmála. „Gabriel a já jsme nedávno začali naše malé podnikání,“ řekla upírovi, naklonila se a škádlivě mu přejela svými rty přes jeho. „Je tu pro to velký trh. Věříme, že budeme ziskoví do měsíce od spuštění.“

Teď když Raina konečně začala mluvit o obchodu, zjistil Jean-Claude, že ještě není schopen přehodit výhybku. Stále pod vlivem toho, co mu prováděla u dveří, uchopil její hlavu do rukou a přitáhl si ji pro další hluboký polibek.

Byla tak krásná, sexy a tak zralá pro utržení. Obchod byl to poslední, co chtěl právě teď projednávat. Naklonil se nad ni a táhl ruku nahoru po jejím stehně pod krátkou koženou sukni, kterou měla na sobě. Okamžitě mu bylo jasné, že pod ní nic nemá. Přešlo několik minut, než se vytrhl ze svého rozrušení a odpověděl na Rainino prohlášení.

„Ach. Blahopřeji k vašemu úsilí,“ zamumlal a pobízel ji, aby si lehla do polštářů zatímco si rozepínal knoflík na svých džínách.

„Ano, jsem vzrušená,“ odpověděla Raina nadšeně.

Jean-Claude se usmál nad tím dvojsmyslem. „To jsem i já,“ zašeptal uličnicky. Asi potřebuje finanční pomoc, pomyslel si. Přišla pravděpodobně vyjednávat o částce. Těžce si povzdechl.

Jestli měli mluvit obchodně, musí přestat s tím, co dělá, a začít jasně uvažovat. Říše byly ztraceny při výbuších vášně. Musí být opatrný. Divil se, proč se s ní tak trápí, ale to ho nezastavilo při rozepínání její halenky. Ani pod ní nic nenosila.

Dívaje se na ni s doutnajícím výrazem, putoval rukama přes její ramena a poprsí, až jí naskakovala husí kůže z chladu jeho prstů. Lehce se dotkl jejích bradavek, hladil je konečky prstů až ztuhly v jeho dlaních.

„Jsi překrásná,“ vzdychl a naklonil se, aby ji políbil.

Vlkodlačice rychle změnila pozici pod Jean-Claudem, úplně se roztáhla a obtočila nohy okolo upírových boků.

„Tak mě ošoustej,“ zavrčela, oči potemnělé žádostí. Natáhla se a zarazila mu nehty do stran, aby si ho přitáhla blíž. Líbala ho agresivně s takovou silou, že mu natrhla horní ret.

Upír odpověděl podobně trestajícím polibkem, kousl ji do jazyku svými tesáky a svíral ho neúprosně zuby, až konečně zakřičela a pustila ho. Z koutku úst jí tekla krev a Raina polkla a zašklebila se. Jean-Claude se dotkl rukou poraněného rtu a zamračil se. Dívali se tázavě jeden na druhého a nepravidelně dýchali.

„Musíme si hrát tak drsně?“ napomenul Jean-Claude lupu, odvraceje se od ní tak daleko, jak to šlo. Pohlédl na zranění na svých bocích a cítil, jak se z nich řine krev.

„Já to ale mám ráda drsně. Není to, jako bychom mohli jeden druhého zranit,“ odpověděla Raina tiše. Vztáhla ruku a pohladila ho po tváři.

Jean-Claude si povzdychl. „Nevadí mi trochu bolesti, má vlčice,“ přiznal. „Ale dnes večer na to jednoduše nemám náladu.“ Nechtěl ji zranit, ale ani se nechtěl nechat zranit, ale bylo zřejmé, že si vybral špatnou milenku na výměnu něžností. Uchopil její ruku do své a lehce ji políbil. „Je tolik moc potěšení v pohlazení lehkém jako peříčko nebo v dýchnutí polibku nebo v rytmu tak loudavém a smyslném, že se dotkne každého vlákna v tvém těle.“ Naklonil se nad ni a přejel rty po jejích. „Nech mne, ať ti to ukážu.“

Raina jen vzdechla a našpulila rty. „Och, ovšem. Slibuji, že se odteď polepším. Zapomínám, že jsi teď na tyhle nesmělé, upjaté, panenské typy.“ Zašklebila se zlomyslně. „…Jmenuje se Blakeová a má slabost pro zlomení upírského srdce velkým dřevěným kolíkem.“

Jean-Claude odhalil tesáky na vlkodlačici pod ním. „Vynechejme z toho Anitu, pokud nechceš, abych tě opravdu potrestal.“

Raina se zasmála a vklouzla rukama okolo Jean-Claudeova pasu, aby si ho přitáhla blíž. „Teď to je lákavé,“ zabručela svádivě. „Velmi, velmi lákavé. Ale podívám se nejprve na ukázku tvé odbornosti. Buď ke mně laskavý, jestli je to to, co chceš. Bože, jsi na to perfektní.“

Jean-Claude na ni obezřetně pohlédl. „Pořád to říkáš. Perfektní na co?“ Uvelebil se nad vlkodlačicí, zvedl tělo na loktech vedle jejích ramen a uvolnil si ruce, aby jí mohl odhrnout vlasy z obličeje. Políbil ji na tvář a oči, prsty přejel po obočí.

„Naše filmy,“ odpověděla Raina a vklouzla rukama pod jeho košili, aby pohladila jeho zranění.

„Filmy?“ Jeho ruce se zastavily, když jeho mysl trávila tenhle kousek informace.

„Ano,“ přiznala posunujíc ruku mezi jejich těla. Její prsty usilovně pracovaly na zbývajících knoflících jeho kalhot. „Gabriel a já budeme natáčet pornofilmy.“

Jean-Claude se začal smát, než mohla pokračovat. Zaklonil se a studoval její výraz.

„Pornografie. Proč mne to nepřekvapuje?“ škádlil ji, ale pak mu to došlo. Raina ho chtěla do svých filmů. Ve zvráceném smyslu to bylo lichotivé, ale nic, absolutně nic ho nemůže přimět, aby se zapletl do sexuálních poměrů pro potěšení druhých.

Poslední zbytky libida Pána upírů úplně vyprchaly s tou myšlenkou, ale to mu vyhovovalo. Okamžitě si uvědomil, že měl lupy pro dnešní večer tak akorát dost. Jean-Claude byl zvědav, co v ní odmítnutí v téhle chvíli vyvolá za reakci. Lupa byla silná… a šílená, když se rozzlobila. Nemůže si dovolit ji přímo urazit.

Cítil, jak mu vlkodlačice svádivě přejíždí patou po stehně, ale jen se ještě víc napjal. Zavřel oči a zanadával si. Hrát si s Rainou bylo jako hrát si s ohněm. I malý plamen se může vymknout  z rukou. Foukat do plamene způsobem, jakým to dělal, způsobí jen to, že se oheň ještě rozroste a brzy se dostane mimo jeho kontrolu. Nenáviděl, když neměl nad vším kontrolu.

Raina dokázala úplně rozepnout jeho džíny a stáhla jednu stranu dolů. Vklouzla rukou troufale pod černé džíny.

„Co myslíš? Zní do dobře?“

Jean-Claude se přiměl k úsměvu. Elegantně pokrčil rameny a dotýkal se rukou její paže. „Pornografie není…  zrovna můj styl, cherie.“ Popadl její zápěstí a vytáhl její ruku ze svých kalhot, pak propletl své prsty s jejími a přejel smířlivě rty po její ruce.

„Naše filmy budou jiné,“ pokračovala nadšeně. „Naše budou zahrnovat nadpřirozený sex. Spousta S&M, otročení, možná znásilnění či dvě. Nakrmíme morbidní fascinaci společnosti, nakrmíme jejich vášně. Chci, abychom ty a já je uspokojili jako první. Chci, abychom během sexu ve filmu krváceli.“

Jean-Claude si náhle uvědomil něco jiného. „Tys tu dnes večer přišla, aby sis mne vyzkoušela,“ pronesl jemným, nízce položeným hlasem. „Že ano?“

Raina se uličnicky zasmála. „No, znáš lepší způsob jak zjistit, zda se k sobě hodíme?“ přiznala. Její úsměv se rozšířil. „A vůbec, máš určitou reputaci, Jean-Claude. Chtěla jsem poznat na vlastní kůži, jestli všechny ty rozkošné povídačky o tobě jsou pravdivé. Vím, že si musíš užívat bolest, stejně jako já si užívám ji způsobovat, když jsi prožil určité věci během všech těch let.“ S tím mu prudce přejela nehty po zádech a vzhlédla na něj. Pozorně sledovala jeho reakci na způsobenou bolest.

Upír se krátce rychle nadechl a pomalu vydechl. Podíval se netečně zpátky na vlkodlačici a odmítal ji dát to, co chtěla.

Raina se zamračila. „Nesnaž se popřít, co cítíš,“ pokračovala. „Poddej se tomu.“ Rukama putovala lehce přes šrámy, které mu způsobila, jako by teď chtěla utišit bolest. „Ve svých filmech chci opravdovou vášeň, stejně tak chci skutečnou sílu a bolest. Pomysli na to, jak pěkně bude ve filmu vypadat tvá tmavá rudá krev pomalu tekoucí po tvé krásné bílé kůži.“ Lehce vzdychla. „Zvlhnu, jen když na to pomyslím.“ Přitáhla si Jean-Clauda k sobě pro lehký polibek.

Její polibek byl žhavý a smyslný, ale Jean-Claude se nedokázal přinutit, aby jí ho oplatil. Pán upírů se od ní pomalu odtáhl a posadil se. „A prošel jsem tvým testem?“ zeptal se a jeho hlas zněl hluboce a lehce melancholicky. „Dostál jsem těm řečem, cos o mně slyšela?“

Raina na něj pohlédla přimhouřenýma očima a pomalu přikývla. „Z toho, cos mi dosud předvedl.“

Jean-Claude na ni pohlédl a těžce vydechl. Raina byla překrásná žena, ale Pán upírů věděl, že mimo to je mu lhostejná, a v tomhle momentě i fyzická přitažlivost, kterou k ní cítil, začala pomíjet. Jak jiný by tenhle večer byl, kdyby jeden k druhému něco cítili. Jaký rozdíl představují vzájemné city při sexu. Milování bylo mnohem sladší než… šukání.

Myšlenky na Anitu spontánně zavály jeho myslí. Ona ho chtěla a on chtěl ji, přesto spolu ještě nikdy intimně nebyli. Chtíč nebyl dost na to, aby mu přivedl Anitu. Potřebovala cítit něco mnohem závažnějšího, aby se komukoli odevzdala. A v tom momentu Jean-Claude toužil po „něčem závažném“ víc, než po čemkoli jiném. Uvědomil si, že bez toho už o sex nestojí.

Raina se viditelně cítila přehlížena, zakňučela a natáhla se vyzývavě po něm. „Ráda bych, abys mi ukázal víc. Pokud jsi ochotný, můžeme zkoušku zopakovat…“
Lehce zahanbený Jean-Claude pomalu zatřásl hlavou. „Snad jsem byl až příliš ochotný,“ oznámil rozhodně. Naštěstí se dnes večer s Rainou nedostali k ničemu podstatnému, přesto se cítil, jako by zradil své city k Anitě.

Upír se zvedl z pohovky a stál zády k lupě, jak si upravoval oděv. Jestli má někdy získat Anitinu lásku, musí si ji zasloužit. A nikdy si ji nezíská, pokud bude spát s každou ženou, po které zatouží. Jean-Claude se zamračil. Záleželo mu na tom, protože věděl, že kdyby pokračoval jako doposud, Anita mu nikdy neuvěří, že jeho city vůči ní jsou skutečné.

Poslední věcí, kterou teď potřeboval, bylo dát Anitě další důvod, aby se jí znechutil. Věděl nyní, že věci, které ji na něm vadí mnohokrát převyšují to, co má na něm ráda. Což byl další důvod, aby nesouhlasil s tím, že se objeví v Raininých filmech. Kdyby Anita někdy zjistila, že hrál v sadomasochistickém porno filmu s vlkodlačicí, byl by jí odporný.

Naděje na to, že ji přece jen někdy získá, ho přiměla k odhodlání zůstat kvůli ní v celibátu. Věděl, že až se mu Anita konečně poddá, bude to tak mnohem významnější pro ně pro oba. Daleko za tím, co mu Raina nebo kdokoli jiný může nabídnout. Ano. Počká si na Anitu. Bude žít toliko v očekávání doby, kdy se její srdce stane jeho a ochotně za ním přijde.

Raina se zjevně cítila nepohodlně v upírem prodlužovaném mlčení. Posadila se a vzala Jean-Claudovu ruku do své, otočila ho k sobě.

„Řekni ano, Jean-Claude. Gabriel a já už máme nachystané studio,“ pokračovala. „Už jsem si pořídila několik svých vlků jako herce. Gabriel mi dá nějaké z jeho leopardů. Ale pro náš první film potřebujeme někoho speciálního. Někoho, kdo podnítí zájem veřejnosti.“ Odmlčela se a zvedla jeho ruku ke rtům a políbila ji. „To je příležitost pro tebe. Nic není úchvatnějšího než upír; turisti ve městě jsou toho důkazem. Jsi sexy jako ďábel a ještě víc, máš… zkušenosti ve spoustě věcí, které ve svých filmech chci.“

Jean-Claude přemýšlel o taktní odpovědi. „Jsem opravdu polichocen tvou nabídkou na účinkování s tebou v pornofilmu a ten nápad má jiskru, má vlčice, ale bohužel musím odmítnout. Má tajemnost je to, co mnozí pokládají za… úchvatné. Když odevzdám svá tajemství kameře, co mi zůstane?“

Raina pustila upírovu ruku s podrážděným povzdechem a postavila se. „Dobrá, Jean-Claude, nech si ty kecy. Co je třeba udělat, abych tě dostala do svého filmu? Můžeš mít podíl na zisku, jestli chceš. Až uděláš mě, můžeš mít sex na kameru, s kýmkoli chceš. Můžeš si taky sakra dělat, co chceš, se svými partnery – třeba je vysát do sucha, je mi to jedno, jen pokud mne necháš to natočit.“

„Ne,“ řekl upír pevně.

Raina sklouzla rukou kolem jeho pasu a dolů na zadek, hrála si se švem na džínách. „No tak. Víš, že to chceš.“

Jeho trpělivost se ztenčovala, Jean-Claude se naklonil k ní, jeho rty těsně u jejích, když promluvil. „To ses spletla. Já nechci. A krása na tom, že jsem svůj vlastní pán, je to, že nemusím dělat, co nechci. Nikdo mě teď nemůže donutit.“ Odvrátil se od ní a kráčel ke dveřím. „Jestli nemáš nějakou další obchodní nabídku k projednání, pak ti přeji dobrou noc, Raino.“

Raina si založila ruce v bok a zírala dlouze na upíra, než zatřásla hlavou a potichu zaklela. Rychle si zapínala halenku a uhlazovala sukni.

„Po vší té podpoře, kterou jsme ti Marcus a já projevili od té doby, co ses stal Pánem města, očekávala bych, že se budeš cítit více zavázán,“ pronesla ledově a mířila ke dveřím. „Ještě to nevzdávám. Chci tě a nakonec tě dostanu, tak či tak. Nenuť mne, abych do toho zatáhla Marcuse, Jean-Claude. Potřebuješ nás v záloze, aby sis udržel tohle město, a ty to víš.“ Stála před ním a nafoukaně se usmívala.

Jean-Claude pohlédl zpět na vlkodlačici, jeho tvář byla maskou lhostejnosti, ale v jeho očích byla jiskra nevole. „Uznávám, že nyní vás potřebuji k udržení tohoto města, ale ty zapomínáš, že vy mne potřebujete také. Jsem si silně vědom, jak tenounce Marcus drží svůj trůn. Až se ten mladý vlk, Richard Zeeman rozhodne vyzvat Marcuse, bude představovat vážnou hrozbu vaší vládě.“

Rainin úsměv se pomalu změnil v zavrčení. „Richard Zeeman není pro nás žádná hrozba. Není dost mocný. Nemá šanci.“

Jean-Claudův úsměv byl nefalšovaný. „Richard a já jsme se docela sblížili. Znám ho. Znám jeho srdce. Je mnohem mocnější, než si uvědomuješ. A pokud mu nějaká moc chybí, můžu mu pomoci. Pokud chce Marcusův trůn, bude ho mít. Dohlédnu na to.“ Naklonil se k ní a potřásl hlavou. „Už mi nevyhrožuj, ma charie. Nebo budeš nakonec litovat.“

Lupa zavřela oči a sevřela pěsti. „Zatraceně, Jean-Claude. Nevyhlásíme kvůli tomu válku. Něco vymyslíme. Jeden film, to je vše, co žádám.“

Jean-Claude se neobtěžoval s odpovědí a jen jí otevřel dveře. Raina se rezignovaně měla k odchodu, ale ještě se zastavila a pomalu si ho prohlédla, její chování se změnilo, výraz změkl.

„Vím, že bychom spolu byli dokonalí. Sežehli bychom plátno.“ Zvedla ruku a položila ji na jizvu ve tvaru kříže na jeho hrudi. „Přemýšlej o tom, ano?“ dodala tiše.

Jean-Claude s povzdychnutím přikývl. „Dobrá. Budu na to myslet.“ Věděl, že nebude, ale pokud ji to přiměje k odchodu, bude souhlasit s čímkoli.

Rainina tvář se okamžitě rozjasnila. Usmála se a vtiskla mu polibek, než vyšla ze dveří.

Jean-Claude je za ní pevně zavřel a opřel se o ně. Čekal několik minut, než je znovu otevřel a vydal se to haly. Vracel se do Cirkusu prokletých. Chtěl být po zbytek noci sám, aby si věci promyslel. Ne Raininy filmy, ale jiné, důležitější věci.

A taky měl náhlou potřebu si vzít dlouhou, horkou sprchu.

Konec