Akvárium

Autorka: Olspet

„To, že mám na starosti domácnost, neznamená, že musím všechno dělat sám.“

Nathaniel stál před velkým akváriem a bylo mu docela líto těch rybiček, které v ne zrovna čisté vodě sotva lapaly po dechu. Dole na kamíncích ležela silná vrstva hnusné řasy, pod ní už ty kamínky ani nebyly vidět, jak byly plný … no, fuj pomyslet.

„Vy toho teda naděláte. A já abych to teď čistil. Nikdo jiný to totiž neudělá.“

Začal přemýšlet, co všechno k tomu bude potřebovat. Nějaký kýbl nebo velkou misku, do které zatím dá ryby. Mohl by to být i větší hrnec. Asi jo. Jeden velký a málo používaný tam je a ten kýbl si nechá raději na vytírání toho, co nadělá. Takže ještě hadr, nějakou síťku na odlovení ryb a nachystat odstátou vodu na dolití akvárka.

Většinu věcí nutných k obstarávání rybiček dovezli při stěhování z bývalého Anitina bytu. Doteď byly ale pečlivě uložené v zadní komoře a nikdo si na ně ani nevzpomněl. Nanosil vše do pokoje, pustil si oblíbenou hudbu a sundal tričko, aby si ho nenamočil.

Přitáhl si stoleček, postavil si tam ten hrnec s vodou jako dočasnou ubikaci pro odlovené rybky a vypnul filtr s krmítkem ze zásuvky. Filtrace přestala fungovat a rybky zpozorněly. Pak už tak minimální pohyb vody úplně ustal. Jakmile Nathaniel ponořil síťku do vody, rybky okamžitě zmizely ke dnu a schovaly se pod hromadu rostlin, co se ve vodě líně převalovaly. Snažil se na ryby dosáhnout, ale vzhledem ke své výšce a umístění akvária to bylo nemožné.

„To se může stát jenom mně.“

Rozhlédl se, ale v dosahu nebylo nic, co by mu pomohlo. S povzdechem si odevzdaně došel pro židli do kuchyně.

„Hm, paráda.“

Naklonil se nad akvárko a zalovil. Jenže ty potvory byly dobře maskovaný. Musel se na židli předklonit, kouknout do akvárka z boku a potom znovu zalovit. Dvě se mu podařilo odchytit v celkem krátké době, jen ta třetí odolávala.

Jakmile byly rybky všechny v hrnci, přenesl ho do kuchyně, kde bylo mírné přítmí, a pustil se do odsávání kalu ze dna akvária. Musel se pořádně natáhnout, aby dosáhl až do zadního rohu. Hrana akvária mu dosahovala sotva do pasu, a tak v hlubokém předklonu a ne příliš stabilní pozici, s jednou rukou opřenou o zeď a  hlavou zanořenou mezi smrdutými skleněnými stěnami dočišťoval poslední kousek dna. Dával si pozor, aby mu vlasy spletené do copu visely přes hranu akvária ven a nespadly do toho hnusu vevnitř.

Nečekaně ho něco pohladilo po zadní straně stehna a hlazení pokračovalo pomalu nahoru k lemu jednoduchých kraťásků a pořád dál. Maličko pozvedl hlavu a jemně nasál vzduch.  Opravdu jemně, protože ten puch z akvária byl hrozný. Poznal ji. Přes hudbu ji neslyšel přijít, ale teď bezpečně věděl, že je to ona. Nepatrně do rytmu hlasité hudby zakroutil boky a tím si řekl o další pohlazení, tentokrát už trošku důraznější.

Pootočil hlavu a usmál se na ni přes špinavou stěnu skla.

„Víš, že normálně takové věci nedělám, ale nedokázala jsem odolat.“

Ještě jednou se i při nepříjemné pozici s kočičí mrštností zavlnil, ale ona ruku pomalu stáhla.

Zadní dveře verandy práskly a nastal lomoz v kuchyni. Užíval si tu chvilku, protože věděl, že teď, uprostřed dne a s domem plným lidí, asi nic víc nebude.

Vtom se prudce narovnal, až málem převrátil židli. V kuchyni někdo dost hlasitě položil hrnec na sporák a ozval se zvuk zapalování plynového hořáku. Tak rychle se snad ještě nikdy nepohyboval. Doběhl do kuchyně a okamžitě zvedl hrnec z plamene.

„Héj, co děláš? Jenom jsem si chtěl ohřát tu omáčku. Snad se zase tolik nestalo,“ naježil se Zane.

Až teď se podíval do hrnce a začal se smát. Musel si sednout na zem a hrnec položit vedle sebe, jinak by ho vylil.

Ostatní na něj nechápavě koukali, ale nedokázal přestat. Naopak při pohledu na další hrnec stojící na lince v koutku se rozesmál ještě víc.

A tak šťastně skončilo čištění akvária. Hlavně pro rybičky.