Všehochuť

• Chtěli byste si vyzkoušet, jak jste na tom se znalostmi Anitina světa? Na tomto foru plném testů si to můžete zjistit.

• Jméno někdejší Vládkyně města, Nikolaos, se správně čte [:Nikolejas]

• Jean-Claude měl podle původního návrhu na konci třetího dílu série zemřít.

• Autorka na svém Fb dne 21.1.2013 napsala, že vtipné nápisy na hrníčkách, ze kterých Anita pije kávu, jsou založené na skutečných nápisech na hrncích, které vlastní autorka, nebo které někde viděla.

• Proč jsem napsala za sebou dvě knihy o Anitě a přeskočila tak Merry?
  

  1. Má múza byla připravena na Anitu a ne na Merry. Chtěla jsem počkat, až bude Merry připravena, abych o ní psala, než to pak ze sebe tlačit a napsat knihu dřív, než budu připravena. Ráda bych odvedla co nejlepší práci a na to se trocha inspirace hodí.
  2. Rozhodla jsem se, že obě mé série sloučím pod jedno nakladatelství a to Penguin Putnam. Což znamená, že ať pracuji na jakékoli knize, ta kniha patří jim. Když jsem byla u dvou konkurenčních nakladatelství, obě po mně chtěli jejich knihu a když jsem jednu vynechala, ten rok přišli o zisky. Nakladatelé chtějí vydělávat peníze, nikdo z nich nechce, aby jejich autor některý rok vynechal publikaci knihy pod jejich křídly. Jenže loni jsem byla schopna napsat jen jednu knihu, ne dvě. Je fajn mít v tomhle po deseti letech trochu svobody :-)
  A teď se cítím odpočinutá a chci se zas pohroužit do světa Merry. Někdy je pauza vlastně jen k dobru.

  (překlad z FB autorky z 30.3.2012)

• Své hrdiny znám. Kdybych uměla kreslit, namaluji vám jejich tváře. Kdybych vám mohla dát nějakým kouzlem pocítit, co cítím já, poznali byste, jak rozdílnou strukturu má jejich pokožka, když se dlaněmi hladí po těle. Vím, jak Micah voní, ve tmě bych ho rozpoznala od Nathaniela. I kdybyste mi zavázali oči, jen z jejich objetí bych poznala, koho to svírám v náručí. Znám jejich chuť, dotek, vůni tak, jako znám své skutečné milence, a možná i o něco lépe, protože mí hrdinové nic netají tak, jak to dělávají skuteční lidé. Znám Nathanielův úsměv tak, jako znám úsměv svého manžela. Není stejný, ale oba je mají charakteristické. Znám jejich upřímné úsměvy a znám i ty falešné. (Prosím, neberte má předchozí slova jako potvrzení, že Nathaniel má předobraz v mém manželovi, protože to není pravda. Jen svého muže znám lépe než kohokoli jiného, proto ho často ve svých analogiích zmiňuji.) Vím, jak Jean-Claude pootáčí svou hlavu, jak mu vlasy spadají na ramena, když se zadívá do země. Vím, jak si popotahuje za manžety košile, kdy je nervózní. Tohle všechno „vidím“ ve své hlavě tak přesně, až mi přijde téměř nespravedlivé, že existují jen v mých představách. Jsou chvíle, kdy mě napadá, že kdyby byli skuteční a náhle po mně natáhli ruku a dotkli se mě, nevyděsila bych se. Spíš by se mi ulevilo a měla bych takový ten pocit „aha, tady tě mám“.

  Zdroj: Fb Laurell