Voskování

Autor: Ruas

Překlad: Misala007

Vzhledem k sexuálnímu obsahu tentokrát pro čtenáře 18+

Damian ostře zaklepal na dveře koupelny. „Nathanieli, jak dlouho tam ještě budeš?“

Odpověď byla tlumená a nešťastná. „Já nevím. Mohlo by to ještě chvilku trvat.“

„A nemohl bych si jenom dojít pro kartáček? Nebudu se dívat.“ Chvíli čekal. Jeho ne zrovna svěží dech ho otravoval. Upír si nedokázal představit, co tam jeho přítele zdrželo tak dlouho.

„Můžeš jít dovnitř. Myslím, že stejně potřebuju pomoct.“ Nathaniel zněl rezignovaně.

Damian povytáhl obočí. Co by tak mohl udělat pro leopardodlaka v koupelně? Napadla ho hromada věcí, žádná z nich užitečná, se kterými by mu raději nepomáhal. Ale může to zjistit. „Můžu si prvně vyčistit zuby?“

„Dobře. Nikam nepůjdu, dokud to nebude hotové.“  Nathaniel si povzdechl. „To je tak trapné.“

Damian vklouzl do koupelny, opatrný, aby se nepodíval na nic jiného, než na svůj kartáček. Dával si načas, opatrně si čistil zuby. Chtěl odložit setkání s tím, co je pro Nathaniela tak trapné. Muselo to být strašné. Nathaniel se na něj celou dobu díval. Nakonec musel vyplivnout pěnu z pusy a odložit kartáček. Aniž by se otočil nebo se přestal dívat na umyvadlo, řekl: „Co ode mě potřebuješ?“

„Sundat to ze mě.“

Neotočil se. „Vysvětli to.“

„Bylo by jednodušší ti to ukázat.“ Damian se pořád neotáčel. „Dobře, tak se podívej na tohle.“

Něco se tiše odrazilo od jeho kotníku. Damian se sklonil a zvednul to, pořád zády k Nathanielovi, a začal číst nápis na krabičce. „Moujan 2000 Nízkoteplotní horký vosk. To je protimluv.“ Dál četl, zhrozil se. „Nathanieli, prosím, řekni mi, že sis to nerozmazal po celém těle.“

„No, po celém ne. A většina už je toho pryč. A vážně to funguje. Ale…“ Nathanielův hlas se vytratil. „Někde to prostě nedokážu sám.“

„Velmi, velmi ohebný Nathaniel to nezvládne?“

„Zvládl jsem to dobře. Dal jsem si to na sebe, ne?“ Znělo to hořce. „Akorát to nemůžu sundat. Strašně to bolí.“

Damian si uvědomil, že Nathanielův hlas zaznívá někde nízko nad podlahou. „Nechci ti ublížit.“

 „Zvládnu to. To co ale nemůžu, je žít dokonce života s těmi hloupými proužky nalepenými na těle. Prosím, pomoz mi to sundat.“ Nathaniel už zněl docela žalostně.

Mohlo za to to „prosím“. Damian se otočil, připravený na to, co uvidí. Byl tam Nathaniel, klečel na všech čtyřech na podlaze, kompletně nahý, kolena daleko od sebe.  Aspoň byl k Damianovi otočený hlavou. To mu ale nebránilo v tom, aby viděl konce mušelínových pásků trčících z Nathanielových půlek. „Myslím, že vím, kde je problém. Co tě donutilo to udělat?“ Kleknul si, jak kvůli tomu, aby toho viděl z Nathaniela míň, tak proto, aby s ním mohl mluvit z očí do očí.

„No, striptéři musí být hladcí a lysí. Holení je velká bolest, hlavně na zadku a v rozkroku. A musíš to dělat pořád dokola. Tak jsem si řekl, možná voskem, to vydrží dýl. Nepředstavoval jsem si, že to bude tak bolet.“ Nathanielův obličej říkal výmluvněji, než jeho slova, že to nebyl až tak dobrý nápad, jak si myslel.

Damian chvíli mlčky klečel. Bylo tu něco divného, na co nedokázal přijít. „Pomůžu ti ty proužky odstranit. Co přesně mám dělat?“

Nathaniel vypadal, že se mu ulevilo. „Jen vezmeš ten volný konec pásku a trhneš směrem dolů. Vytrhá to chlupy. Ignoruj mě, když budu křičet.“

„To je jedna z nejzvláštnějších věcí, o které jsem byl kdy požádán.“ Damian zavrtěl hlavou, když si poposednul ke krčícímu se leopardovi, aby mohl chytit pásek a trhnout jím v požadovaném směru. Myslel si, že by to mohl zvládnout i bez dobrého výhledu na Nathanielův zadek. Uchopil pásek a chystal se za něj zatáhnout, když Nathaniel náhle uhnul do strany. „Myslel jsem, že chceš, abych tyhle věci odstranil.“

Nathaniel tenkým hlasem souhlasil, že ano, chtěl ty věci pryč. „Ale bolí to. Zvlášť tady.“

Myšlenka vykrystalizovala. „Myslel jsem, že se ti líbí biče a řetězy.“ Damian to úplně nechápal, potkal totiž dost řetězů a bičů v době, kdy žil s tou čarodějnicí.

„Může to být zábava. Ale pointou řetězů je, že neutečeš před bičem. Tak nějak. Může podrobnější vysvětlení počkat, až nebudu oblepený?“

„Může to počkat i déle.“ Damian si sedl k Nathanielovu boku a přehodil přes něj jednu paži. Leopard byl silný, ale Damian věděl, že je silnější. A navíc chtěl mít ten úkol za sebou. Přitiskl se k Nathanielovi, sáhl po pásku a strhl ho. Nathaniel křičel a svíjel se. Cítil se v pasti, Damian byl nemilosrdný. Popadl další viditelný pásek a taky ho odtrhl. Pustil svého přítele a hodil odpad do koše. „Hotovo.“ Najednou byl na nohou.

„To není hotovo.“ Nathanielův hlas zněl opravdu tence.

„Co tím myslíš?“ Damian dostával vztek.

„No, jeden mám na hrázi.“ Nathaniel zněl, že by mohl říct víc, ale Damian byl dost rozčílený na to, aby ho přerušil.

„Co to ta tvoje „hráz“ sakra je?“

„To ploché místo mezi. Však víš, mezi koulemi a zadkem. Je tam proužek kůže.“ Nahrbil se.

„Neuvěřitelné.“ Damian ve svém vzteku přešel za Nathaniela. Další proužek byl vidět pod jeho dírkou. Zavřel oči. „Když máš rád bolest, proč říkáš, že to bolí příliš?“

„Bolí to moc na to, abych to udělal sám. Zvládl jsem nohy a hrudník, ale tohle ne.“ Nathaniel začínal těžce dýchat.

„Takže to mám udělat já.“ Zatímco pořád mluvil a rozptyloval Nathaniela, Damian se sehnul a strnul i tento pásek. Když to udělal, všimnul si, že proužek chloupků voskování unikl. „Docela dost jsi toho tady vynechal.“

„Mohl by ses o to postarat? Prosím?“

„Znáš to pořekadlo o cestě do pekla, která je dlážděná dobrými úmysly? Měl jsem v úmyslu ti pomoct, ne tě mučit.“ Damian těžce oddechoval nosem.

„Jenom jsem chtěl, abych se tam nemusel holit. Uděláš to raději ty? Je to lepší, když to udělá někdo jiný.“ Nathaniel zněl smířeně.

„Ne. To sakra nedělej. Tohle není místo pro ostrou žiletku.“ Damian si říkal, že už vždycky bude mít náhradní kartáček v šatníku. „Kde je ten vosk? Řekl jsem, že ti pomůžu, takže ti pomůžu. Pokud je to jediný způsob jak ti zabránit udělat další blbost.“ Zvedl kelímek z podlahy a snažil se vytáhnout malou špachtli. „Je to zatvrdlé. Budu to muset strčit do mikrovlnky.“

Po cestě do kuchyně, Damian přemýšlel nad tím, jak se nechal Nathanielem zatáhnout do této eskapády. Když sledoval, jak kelímek jezdí v mikrovlnce dokola, začínal se cítit pobaveně. Koneckonců, bylo to jako trestat sám sebe – Nathanielovo kňučení bylo skutečné. Na zpáteční cestě do koupelny začínal být zase naštvaný. Chystal se podívat na zadek svého přítele jen proto, aby se ujistil, že odvedl dobrou práci. Proklínal svůj vlastní smysl pro zodpovědnost.

„Už je to tekuté. Zkontroluj teplotu.“ Damian nabídl kelímek Nathanielovi, který prohlásil, že je uspokojivá. Ovládl svou náladu, než šel za přikrčeného leoparda, ale sakra, tohle je absurdní. Upír poklekl a začal roztírat vosk, přitom se snažil ignorovat poškubávání svěrače. Nathaniel podržel pruh mušelínu, který se Damian snažil uhladit na vosku špachtlí, než to vzdal a přitlačil to hřbetem ruky. Aspoň tam měl něco mezi rukou a kůží. „Jak dlouho to tam mám držet?“

„Moc dlouho ne. Možná minutu.“ Nathaniel se přímo chvěl potřebou být neškodný.

Damian nechal čas plynout se zavřenýma očima. Potom Nathaniela opět pevně podržel, opět strhl pásek, opět zkonstatoval „Hotovo“ a opět vyrazil. Byl asi v polovině cesty ze dveří, když opět uslyšel: „To není hotovo.“

„U meče a sekery, co tím myslíš, že to není hotovo?“ Damian zmrznul ve dveřích, vzteklý.

Místo odpovědi se Nathaniel beze slova zvedl na kolena. Celá jeho třísla byla ozdobena malými proužky mušelínu a jeho penis trčel ven jako tyčinka z toulitky[1].  Damian si dal obě ruce na hlavu, jako by mu to ublížilo, a uvědomil si, proč neměl toulitku nikdy rád.

„Proč ses tím sakra celý ozdobil, když sis nebyl jistý tím, že budeš schopný ty zatracené věci sundat dolů?“

Nathaniel svěsil hlavu. „Prostě jsem to chtěl všechno stihnout dřív, než vosk ztuhne, abych s tím nemusel jít znovu do kuchyně.“

Damian se vrátil do koupelny a stále si masírujíce spánky. „Řekni, že tyhle už jsou poslední.“

„Jsou poslední. Snažil jsem se ti to říct, ale tys chtěl vědět o můstku.“

Teď ví o můstku víc, než by kdy zamýšlel. „Myslím, že tě budu muset celou dobu, než tohle všechno dostanu dolů.“ Damian se cítil unavený.

„Jo. Jeden jsem sundal, ale zbytek už jsem nemohl.“ Nathaniel si sedl na paty a nedíval se na svého zachránce.

„Dobře tedy.“ Damian se zhluboka nadechl. „Víš, že vypucovat tě, když máš čtyři nohy, je mnohem méně komplikované.“ Sedl si zády ke zdi a roztáhl nohy. „Sedni si přede mě.“ Nathaniel se přestěhoval, dychtivý mu vyhovět. „A netvař se tak nadšeně.“ Damian zaháknul nohy kolem Nathanielových kolen, takže mu dokonale znehybnil nohy. Paži ovinul kolem leoparda a držel jeho ruce.

Nathanielova tvář vypadala velmi poklidně, hlavu nechal klesnout na Damianovo rameno. „Jsem připraven.“

Upír zamumlal: „No, aspoň jeden z nás.“ a sáhnul po prvním pásku. Zatáhl a Nathaniel tiše vykřikl, ale nezačal se svíjet, ani nezvedl hlavu. Strhl další, ale Nathaniel mu klidně pořád ležel v  náruči. Jedinými známkami jeho bolesti byly zvuky. Damian začal přemýšlet nad jinými věcmi než jen nad malými mušelínovými proužky a všiml si velkého pulzu poskakujícího na leopardově krku. Jeho přítel možná nebojoval, ale byl zraněný a pro Damiana by to bylo jednoduché. Políbil Nathanielův krk nahoru a dolů po pulzu, cítil, jak v něm tančí život, a odtrhl další pásek. Nathaniel opět vykřikl a pak vykřikl znovu, když ho Damian kousl.

Jak se Damian krmil, vadilo mu méně a méně, že se musí k poslednímu pásku dostat přes Nathanielovy slabiny. Nezáleželo na tom, že je Nathaniel tuhý, pulzující a že sebou cuká oproti jeho ruce při každém dalším nasátí. Pořád tvrdnul, na čemž nějakým způsobem záleželo víc. Ohmatával leopardova nyní již hladká a lysá třísla, hledajíc poslední kousek látky. Strhl ho a tentokrát Nathaniel zvolal jeho jméno.

Damian zanechal krmení a hledání, aby mohl přitisknout své prsty proti vpichům. Otřel se tváří o Nathanielovu, mumlajíc něco jako „už je to, je po všem, nechtěl jsem ti ublížit, snažil jsem se to zlepšit“. Nathaniel natočil hlavu, aby mohl políbit Damianovu čelist, a šeptem mu odpovídal „dobré, drž mě pevně, dobré, nemůžu se udělat, dokud mi neřekneš“. Řekl to dvakrát, než jeho slova začala dávat Damianovi smysl.

Upír odhákl nohy ze svého zajatce a objal ho i druhou rukou. „Je to to, co potřebuješ k dokončení voskování?“ zašeptal svému kotěti do ucha. Cítil, jak se Nathaniel usmál.

„Posledním krokem je vetřít do toho olej, aby se nedělaly hrbolky. Mohlo by z toho být skoro cokoliv.“ Nathaniel zněl váhavě, bál se pokoušet své štěstí.

Damian ho znovu políbil na krk. „Nemusíš mít na kůži hrbolky, ne tady.“ Uchopil láhev oleje, která ležela na podlaze. Nathaniel ho tam musel nachystat. Trochu si nalil do jedné ruky a zvedl Nathaniela z podlahy. Levou rukou vklouzl kotěti pod pravé stehno. Vetřel olej mezi Nathanielovy teď už lysé půlky a pak přes hráz, rád, že má pro toto malé místečko konečně pojmenování. Znovu si nalil trochu oleje a rozestřel si ho po prstech. Kroužil prstem kolem a kolem, cítil malé hřebeny svalů, cítil pohyby, které jeho škádlení vyprovokovalo. Z Nathaniela vyšlo slastné zakňourání a ostré zalapání po dechu, když Damianův prst spočinul na malém dychtivém zvrásnění. Tady zůstal, na prahu, a Nathaniel se v jeho sevření začal kroutit ve snaze napíchnout se na pátrající prst. „Vydrž!“

Nathaniel poslechl. „Ale já chci…“

Damian nechal své prsty cestovat nahoru a dolů po lysé trhlince. „Ještě nejsem ochoten tě načít.“ Posadil Nathaniela zpátky mezi své nohy a znovu se natáhl pro olej. „A stále jsou tu místa, kde by se ti mohly udělat hrbolky.“ Tentokrát přejel jednou naolejovanou rukou přes Nathanielovy slabiny a druhou rukou ho znovu znehybnil. Dotýkal se pouze míst, ze kterých strhával voskové proužky, ale Nathanielova erekce se mu přesto otírala o ruku. Leopard vydával tiché „chtivé“ zvuky. Damian znovu olízl známky po kousnutí na jeho krku. „Ten večer, kdy jsem tě honil v lese, jsem ti řekl, že můžeš… ?“

„Řekl jsi--“ Nathaniel otočil hlavu tak, aby se mohl rty dotknout Damianova krku. „Řekl jsi: „Mmmf mmmf mmf”.“

„A to bylo dostatečné svolení?“ Damian vetřel do Nathanielovy pokožky dostatek oleje a přešel ke zbytku, jemně uchopil jeho koule. Nathaniel na chvíli zadržel dech, ale nedělal nic, aby donutil Damiana přesunout svou ruku jinam.

„Rozhodnul jsem se, že jsi řekl „Jdi do toho.“ v marťanštině.“ Tiše se spolu zasmáli.

Pustil jednu z Nathanielových paží. „Nastav ruku.“ Damian nalil olej do jeho zvednuté dlaně a potom dal svou vlastní ruku na tu Nathanielovu. Vedl ruku mladého leoparda k jeho slabinám a pomohl mu obtočit ruku kolem tepající erekce. „Teď říkám „Jdi do toho“ v angličtině.“

Damian nechal Nathaniela určit tempo pohybu rukou nahoru a dolů po jeho kopí, opatrný, aby se nedotýkal kotěte nikde jinde, než na ruce. Ještě pořád držel leoparda pevně kolem hrudi a jeho vlastní erekce napínala látku, která je oddělovala. Nathaniel oproti Damianovi vyklenul záda, tlačíc na pevnost, která ležela mezi nimi. Pohyboval rukou rychleji a Damianova ruka cestovala spolu s jeho. Měkké slastné steny naplňovaly koupelnu, některé z nich byly Damianovy.

Nathaniel stiskl a jeho tělo zachvátila křeč. Vykřikl, tvrdě mačkajíc svého společníka, krémová bělost vytryskla, postříkala jeho hruď i obě jejich tváře. Zhroutil se, ztěžka dýchal.

Kapky vlhkosti na kůži přivedly Damiana zpátky k sobě. Setřásl poblouznění z krve a sexu a zamyslel se nad tím, co udělal. Byl dotlačen k prvním krokům tohoto tance, ale poslední řídil a najednou nevěděl, co si s tím vším počít. Odlepil se od Nathaniela a byl na nohou. „Hotovo!“

„To není hotovo.“

Ode dveří se Damian podíval divokýma očima na Nathaniela. „Co není hotovo?“

„Mohli bychom udělat něco pro tebe?“ Svůdný úsměv zkroutil koutky Nathanielových úst nahoru.

„Hotovo!“ Damianův hlas byl o pět oktáv výše, než je obvyklé, a byl pryč. Nathaniel zůstal na několik momentů sedět a pak začal sbírat odpadky po jeho voskování. Jak uklízel koupelnu, všiml si, že láhev oleje chybí. Bez problému, zase se objeví, než ji bude potřebovat příště. Asi tak za měsíc.

¹ Toulitka je vzpřímeně rostoucí bylina s kožovitými listy různého tvaru na dlouhých řapících. Květenstvím je palice s výrazným kožovitým toulcem různé barvy. Ilustrační foto: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/71/AnthuriumAndraenum2.jpg