9. Obsidiánový motýl

LIDÉ

Hlavní postavy:

Anita

– je mi 26 let, jsem malá. Oči mám tmavé, skoro černé. Jsem bledá od přírody. J

…jsem od přírody velmi obdařená, takže bez ní skoro nevycházím z domu (Anita o tom, že musí vyrazit bez podprsenky).

… přitiskla jsem si ostří na levou ruku, těsně nad zápěstí a zadívala se na neporušenou, bledou a nezjizvenou kůži. Hned nad místem, které jsem si vybrala, byly jizvy, které mi způsobila lykantropí čarodějnice a zahojená popálenina ve tvaru kříže…

… podle těch vlasů soudím, že v sobě máte trochu tmavší geny, než se zdá… (detektiv Ramirez o Anitě)

… jsi hezká, ale tím způsobem holky odvedle. Žádná výjimečná kráska nejsi…(Bernando o Anitě)

Edward

– Ted Forrester alias Smrt alias Hrobař – nájemný vrah, lovec odměn

– oči měl modré a studené jako zimní obloha, nelítostné. Se svými blonďatými vlasy a štíhlou postavou byl ztělesněním klasické představy bílého anglosaského protestanta.

Bernardo Strakatý kůň

– Edwardova záloha, nájemný lovec, občas ochranka

– měl metr osmdesát, plus mínus. Byl štíhlý a svalnatý, s krásně vypracovanými břišáky, a tak nádherně stejnoměrně opálený dohněda. Ovšem snědou barvu kůže měl evidentně už od přírody, protože byl americký Indián. A jaký. Do pasu dlouhé vlasy, těžké a sytě černé. Tvář měl jemně utvářenou, trojúhelníkovou, s dolíčkem na bradě a plnými rty. Jeho rysy byly spíše bělošské než indiánské. V sytě hnědých očích se mu zračila inteligence, která se skrývala za pěkným zevnějškem a okouzlujícím úsměvem.

Olaf

– alias Gundersson, alias Otto Jefferies, vládní zaměstnanec ve výslužbě, Edwardova záloha

– byl vyšší než Dolph a i ten měl přes dva metry. Veškerý porost na jeho hlavě představovalo pouze husté černé obočí a stín vousů po tvářích a bradě. Pod kůží mu hrály svaly. Byl vysoký, ale neměl ani gram tuku. Jen pevné, vypracované svalstvo. Jeho tmavě hnědé oči se podobaly hlubokým studnám. Jako by i ve slunečním světle na jeho zornice dopadal stín. Hlas měl hluboký a k jeho rozložité hrudi pasoval.

Vedlejší postavy:

Donna Parnellová

– snoubenka Edwarda

– vypadala na něco přes třicet. Krátké hnědé vlasy měla účelně sestříhané, ale slušelo jí to. Kolem očí a úst se jí rýsovaly vrásky, které mě přinutily zvednout svůj odhad z třiceti a něco na čtyřicet a kousek. Byla menší než Edward, vyšší než já, ale pořád malá. Opálení měla tmavší, než bylo zdravé, což pravděpodobně vysvětlovalo ty vrásky. Její oči byly hnědé.

Peter Parnell

– syn Donny

– 14 let, vlasy kaštanového odstínu, krátce zastřižené s vlnitou ofinou, která mu spadala do očí. Ty měl hnědé, tmavé.

Becca

– dcera Donny

– 6 let – kaštanově hnědé vlásky a milý dětský obličej.

detektiv Hernando Ramirez

– pokožku měl tmavě hnědou a nebylo to opálením. Bylo na něm něco hispánského nebo indiánského. Možná trochu od obojího. Vlasy měl zastřižené hodně nakrátko.  Byl roztomilý takovým tím chlapeckým způsobem. Jeho oči byly tmavě hnědé, černohnědé.

Poručík Marks

– detektiv, vedl vyšetřování vražd

– byl malého vzrůstu, jen o pár centimetrů vyšší než já a mohl mít přinejmenším metr šedesát pět. Vlasy měl blond a vyšisované od slunce, ostříhané velmi nakrátko, čelist hranatou. Byl dozlatova osmahlý, zdálo se, že je to nejsilnější opálení, jakého je schopna bledá pokožka. Oči měla zlatozelené barvy svěžích jarních stébel trávy. Byly nádherné, zlaté rámované duhovky dodávaly jeho obličeji trochu ženský nádech. Jen díky ostře řezané čelisti by o něm nikdo neřekl, že je krásný. Byl hezký.

Bradley Bradford

– agent FBI, oddělení zvláštního vyšetřování

– poněkud malý. Když jeho tvář zvážněla a objevily se v ní vrásky, kterých jsem si předtím nevšimla, vypadal víc než na čtyřicet.

zvláštní agent Franklin

– byl vysoký, štíhlý. Kůži měl tak tmavou, že by se dala nazvat černou. Vlasy si stříhal nakrátko do velmi dobře upraveného ježka. Ruce s dlouhými prsty by spíše sedly na básníka či hudebníka.

strážník Norton

– byl střední postavy, ale vážil tolik, kolik by měl mít spíš někdo vyšší, mnohem vyšší. Kila se mu usadila především kolem pasu a opasek si musel utáhnout pod břichem. Měl něco přes padesát nebo na to aspoň vypadal.

strážník Rigby

– měl středně vysokou, dobře stavěnou postavu. Vyzařovala z něj klidná sebejistota a na tváři měl úsměv, který se mu zračil i v očích.

doktor Ewans

– měl šedé oči

Leonora Ewansová

– čarodějnice, wiccanka

– měla po ramena dlouhé, černé vlasy sestříhané okolo ostře řezané tváře. Její oči se zdály v kontrastu se zbytkem obličeje poněkud malé. Když se usmála, její tvář zkrásněla. Z očí jí vyzařovala pozoruhodná inteligence. Měla jemný hlas s přízvukem.

doktor Cunningham

– byl vysoký s blond vlasy a brýlemi se stříbrnými obroučkami.

Nicky alias Nicandro Baco

– nekromant, brujo, čaroděj, vargamor smečky Los Lobos

– trpaslík, malý člověk. Byl možná o půl hlavy vyšší než Paulina, měl více hispánských rysů a byl evidentně mladší. Vlasy měl sytě černé, kůži opálenou a bez vrásek. Vypadal tak na dvacet.

Paulina

– barmanka klubu Los Lobos, žena Nicka Baca

– trpaslice, vlastně malý člověk. Měla krátké, husté vlasy tmavé barvy s bílými melírky. Její obličej byl typicky hranatý, ale oči měla nejtvrdší, jaké jsem kdy viděla. Tvář měla vrásčitou, ne však věkem, spíš únavou a trápením. Jedno obočí rozdělovala masivní bílá jizva. Hlas měla hrubý.

profesorka Dallasová

– byla menší než já a tak drobná, že ve správném oblečení by působila jako puberťačka. Vlasy měla v délce po ramena, dětsky jemné a středně hnědé. Tvář měla malou a trojúhelníkovou, přesně tak světlounkou a dokonalou, jak to Bůh v den stvoření zamýšlel. Na nose jí seděly brýle se zlatými drátěnými obroučkami, které byly na její tvářičku až příliš velké.

Pinotl

– nejvyšší kněz, lidský služebník Obsidiánového motýla

– tělo pod pláštěm (byl ke kolenům, z peříček, která házela matné odlesky měňavých barev) bylo silné, pevné a tmavší pleti. Měl hluboký hlas, podobající se všepohlcující auře. Ramena měl široká, ačkoli nebyl moc vysoký a ohromoval čirou silou. Vypadal jako válečník a ne kněz.

Riker

– hlavní záporák, překupník, drogový dealer

– byl velký, vysoký i rozložitý. Neřekla bych přímo tlustý, ale pomalu se tomu blížil. Tmavé vlasy měl ostříhané nakrátko a na temeni mu jich už moc nezbývalo. Jeho ruce byly velké a dokazovaly, že přibral nedávno, protože se mu začal do kůže zařezávat prstýnek. Na dlaních měl mozoly. Jedna jeho ruka by stačila k tomu, aby ukryla obě mé.

Russell

– Rikerův zabiják

– měl přes metr osmdesát a v ramenou byl až nechutně široký. Paže mu napínaly rukávy trička. Měl dlouhé husté vlasy, stažené vzadu do culíku. Příslušnost k indiánskému etniku z něj přímo čišela. Pod tmavou pokožkou mu vystupovaly vysoko posazené lícní kosti, černé oči měl maličko zešikmené, čelist silnou a rty úzké.

Čolek

– Rikerův zabiják

– vyšší a měl lepší postavu než Harold.

Harold

– Rikerův zabiják

– menší, měl na tváři rozeklanou jizvu, která mu dělila obličej téměř na dvě poloviny, takže vypadal ještě zlověstněji.

Amanda

– Rikerův zabiják

– kdyby měla o palec víc, měřila by šest stop. Odvážný top, který měla na sobě, odhaloval ramena i paže, kvůli kterým si většina mužů musela připadat takhle malinká. Jen díky ňadrům, která jí nadouvala tílko, jsem si byla jistá, že nemá podprsenku a je to doopravdy holka. Její záda byla široká.

Mickey

– Rikerův profi zabiják

– nebyl příliš vysoký, metr sedmdesát, možná menší, ale jeho paže byly tak svalnaté, že mu žíly vystupovaly pod kůží jako hadi. Jeho biceps byl větší než můj krk. Jeho oči byly prázdné, mrtvé, jaké mají porcelánové panenky. Na zadku měl vytetovaného myšáka Mickeyho.

Simon

– Rikerův profi zabiják

– Afroameričan, vysoký asi jako Olaf, určitě přes metr osmdesát. Vlasy měl taky oholené, stejně jako Olaf. Hlas k tělu pasoval, byl hluboký. Ruce měl mohutné.

Rooster

– Rikerův profi zabiják

– vyšší štíhlejší, s brýlemi se stříbrnými obroučkami.

Deuce

– Rikerův profi zabiják

– měl kolem metru osmdesáti, ale vypadal menší a jaksi křehký. Měl tmavě hnědé, nakrátko ostříhané kudrnaté vlasy a pohlednou tvář s ženskými rysy. Pleť měl snědou, ale já si byla jistá, že nejde o opálení. Jeho oči byly hnědé, mírné a zasněné, ale stejné jako Edwardovi. Mezi řádky se tu nemáte šanci dostat. Na penisu má vytetovanou srdcovou dvojku.

Blade

– Rikerův profi zabiják

– byl vysoký, samý sval a tmavá, lesklá kůže. Nebyl tak zavalitý jako Mickey, a ani to nepotřeboval.

Střelec

– Rikerův profi zabiják

– byl jen středně vysoký, měl hnědé, nakrátko ostříhané vlasy, ne moc tmavé, ani moc světlé. Byl tak nějak nevýrazný. Jeho tvář byste si nepamatovali už dvě vteřiny poté, co by vám zmizel z očí, protože nebyl ani dost pohledný, ani dost ošklivý. Jeho oči byly hnědé a nebezpečné.

Alario

– senzibil a čaroděj Rikera

– tmavý Hispánec s dlouhými vlasy. Měl chladné a tmavé oči.

Maury, Antonio a Bandita

– Rikerovi zabijáci

Tlaloci

– kněz Manžela rudé ženy

– tvář měl hranatou, ostře řezanou. Měl sytě tmavou kůži a havraní vlasy zastřižené do podivného kvádru. Oproti Pinotlovi byl užší v ramenou, hubený.

Ben

– ošetřovatel u obětí v nemocnici

– byl vysoký a štíhlý, aniž by vypadal křehce. Nebyl opálený a měl zářivě bílý úsměv.

policista Jarman

– hlídal nemocniční pokoj

– byl vyšší, plavovlasý a dobře stavěný. Široká ramena, silný pas, mohutné nohy, ne tlusté, ale pevné.

policista Jakes

– hlídal nemocniční pokoj

– menší a téměř plešatý, s výjimkou několika hnědých kudrlinek vzadu na hlavě.

policista před pokojem obětí

– vypadal mladě, ale jeho oči byly chladné a šedé, oči policajta.

sestra na pokoji obětí

– Afroameričanka, ne přímo tlustá, ale nadváhu měla.

sestra 1

– drobnější postavy než já, s blonďatými vlasy ostříhanými nakrátko a jakoby střapatě.

sestra 2

– vysoká bruneta, s bledým obličejem.

Vicky a Meg

– sestry na kojeneckém oddělení

hlídač u vchodu klubu Obsidiánový motýl

– obrovský muž s indiánskými rysy, širokými rameny.

jeden ze zaměstnanců klubu OM

– blonďák opálený do barvy hustého medu. V krátkých vlasech měl zapletená peříčka.

hosteska v klubu OM

– díky vysoko posazeným lícním kostem a vodopádu lesklých černých vlasů, které jí spadaly až ke kolenům, vypadala stejně etnicky jako muž u hlavního vchodu. Byla krásná, vysoká, štíhlá a půvabná jako modelka.

čtyři muži ve stažených lidských kůžích

– pomocníci kněze Pinotla a služebníci muže Rudé ženy.

nevěsty v představení klubu OM

– drobná blondýnka

– Ramona – malá žena hranatými rysy a s pokožkou tmavšího opálení, byla mohutná, lidé by řekli i tlustá, ale to nebyla; vyšší štíhlejší Hispánka s dlouhými černými vlasy, které se při chůzi leskly jako opona barvy ebenu.

Dolph, Rudolph Storr

– seržant, velitel MOST

– zde pouze telefonicky.

KOŽOMĚNCI

César

– kožoměnec, herec v klubu OM

– jeho pokožka zářila bledostí. Měl pevné obliny hýždí, úzký pas a rozložitá ramena. Ve světle vypadaly jeho vlasy černé, střižené tak krátce, že se zdály spíš oholené. Jeho tvář vyzařovala přísnou krásu jako hvězda. Byl pěkný. Po hrudi se mu směrem dolů přes břicho táhl pruh černých chloupků a mizel za tangy. Měl velké oči, světle šedé s černým kolečkem kolem panenky, jako by ho vykroužil stejnou tužkou jako obloučky jeho obočí a vějířky tmavých řas.

Seth

– jaguárodlak

– měl modré oči a zlatavé opálení. Jeho blond vlasy měly barvu hustého medu a byly svázané do pevného culíku. Měly neobvyklou barvu, jasně žlutou, sytě latou, světlou a téměř bílou, to vše smíchané dohromady.  Rozpuštěné sahaly až pár centimetrů pod pas. Ušní lalůček byl posetý drobnými bílými jizvami. Byl vysoký přes metr osmdesát, ale ve tváři měl něco klukovského.

muž, jenž vybral Anitu pro představení v OM

– jaguárodlak

– vlasy měl dlouhé a husté, sepnuté na temeni do drdolu. Tvář ostře řezanou, až téměř hranatou, která by mohla stát modelem všem aztéckým soškám. 

ulfrik klanu Zlomeného kopí tj. Los Lobos

– alfa vlkodlak

– vysoký, vousatý muž s vlasy dlouhými po pás a svázanými do culíku. Byl pohledný, typově připomínal potetovaného kriminálníka. Dokonce i v šeru se jeho oči blýskaly vlčím jantarem. Vypadaly ještě zlatější, protože je rámovalo černé obočí.

dívka v baru Los Lobos

– společnice Harpa

– pokud jí už bylo osmnáct, tak sním vlastní klobouk. Měla dlouhé hnědé vlasy, které jí ve vlnách splývaly po ramenou. Byly čisté a lesklé. Make-up měla lehký, ale zručně nanesený. Byla o něco drobnější a štíhlejší než já.

Harpo

– vlkodlak

– byl minimálně o třicet let starší než dívka, měl šedé vlasy a rozcuchané vousy. Na první pohled byste řekli, že je tlustý, ale byl jen tak mohutný, jak bývají fotbaloví útočníci, troška sádla a pod ním svaly. Sálala z něj jeho obrovitost a fyzická impozantnost. Z vesty vykukoval velmi chlupatý hrudník a břicho.

UPÍŘI

Jean-Claude

– zde jen ve snu

– byl vysoký, štíhlý. Vlasy mu v černých kudrlinkách splývaly po zádech. Měl mužně křehkou tvář a oči v barvě půlnoční modři.

Itzpapalotl = Obsidiánový motýl

– vládkyně města Santa Fe, samozvaná bohyně

– sahala mi jen k ramenům, obličej měla jemný, stejně jako mléčně hnědou pokožku. Oči měla černé, ne jen hnědé, ale skutečně černé, jako obsidián. Čelo jí zakrývala ofina rovných černých vlasů, ale zbytek měla stažený z tváře, takže byly vidět uši ozdobené jemnými náušnicemi z nefritu. Celá působila křehce, drobně i v porovnání se mnou nebo Dallasovou.

Chualtalocal

– vysoký, měl nejmíň metr osmdesát, široká ramena a vypracované svaly. Vypadal jako čistý Azték. Vlasy mu v černých kaskádách spadaly po zádech, z tváře je měla stažené korunou z peříček a zlata. V nosu měl ozdobu, ačkoli to bylo trochu slabé slovo pro hůlku dlouhou skoro deset centimetr, která mu opticky přetínala obličej na dvě poloviny. Těžké zlaté kruhy v uších mu protáhly ušní lalůčky. Pokožku měl barvy staré slonoviny, ne bledě zlatavou, ale světle měděnou, nebo snad bronzovou. Odstín pleti se k jeho uhlově černým vlasům a temně černým očím nehodil.

Diego

– byl střední výšky s krátkými kudrnatými hnědými vlasy, tmavě hnědými vousy a knírkem, který dokonale podtrhoval bělost jeho pokožky. Oči měl světle modré.

jeden ze Španělů

– byl menší, vlasy barvy soli a pepře, jako by zemřel až poté, co mu zešedly. Tvář měl ostře řezanou, pevnou a tělo stále mohutné. Byl starší než ostatní, určitě měl přes čtyřicet. Jeho oči měly barvu temně šedých mraků těsně před bouří, podobnou jako jeho vlasy.

Cristobal

– vlasy měl krátké a sytě žluté, lehce vlnité. Pokožku měl barvy starého papíru, těsně mu přiléhala ke kostem, oči vpadlé tak hluboko, že jsem jejich barvu nepoznala.

kněžky

– měly temné oči i jejich pleť byla tmavá, ale ne tak, jak by mohla být, kdyby na ni působilo slunce. Jako by byly jednou osobou se čtyřmi těly.

Cruz

– malý, Hispánec.

upír, který z hladu napadl Anitu v klubu

– jeho ruce se podobaly spíše kostře, pokryté jen tenkou kůží. Vlasy měl tak světlounce blonďaté, že vypadaly skoro bílé, zplihle mu visely kolem tváře. Hlava se podobala spíše lebce. Oči měl hluboce zapadlé, světlé, bledě zelené, jako smaragdy s kazem. Rty tenké, téměř neviditelné.  

OSTATNÍ

Monstruo

– nejprve jsem zahlédla ženskou tvář s jedním oken, ztuhlým a vysušeným jako u nějaké mumie. Za okamžik se objevil další obličej, po něm další a další. Všechny byly hnědé a scvrklé a vypadaly jako šňůra monstrózních korálků navlečených dohromady s různými částmi těl, paží a nohou. Všechny ty kousky byly sešité tlustou černou nití, která je gigantickými stehy držela pohromadě. Odhadovala jsem to na čtyřicet hlav, možná víc, protože u toho čísla jsem přestala počítat. Zdvihalo se to výš, až to dosáhlo téměř ke stropu.

Manžel Rudé ženy

– samozvaný bůh

– na hlavě měl ocelovou helmici a hrudní plát jako postavy vyobrazené v historických knihách o dobyvatelích, ale zbytek jeho oblečení vypadal, jako by vystoupil z noční můry. Krk mu zdobil náhrdelník z jazyků, čerstvých a růžových, jako by je někdo vyřízl před pár vteřinami. Suknici měl ušitou ze střev, která se svíjela a kroutila jako klubko hadů. Paže toho muže byly nahé, svalnaté a celé pokryté očními víčky oběti. Pod helmicí byla úzká a pohledná tvář, která mi trochu připomínala Bernardovu. Nebyla čistě aztécká. Usmál se a vypadal tak na dvacet. Jeho oči byly modrozelené. Měl pěkná dlouhá stehna.

Quetzalcoatl Draconus Giganticus

– zvířecí miláček Manžela Rudé ženy, poddruh draků či chrličů

– na první pohled to byla jen oslnivá, duhová zeleň. Při každém pohybu však šupiny měnily barvu. Zelené šupiny přecházely směrem k hlavě v modré a barevná škála se dál měnila tak, že hranatý čenich měl barvu sytě modré oblohy. Tvář lemovala peříčka v barvách duhy. Jeho oči byly obrovské, kulaté a zaplňovaly většinu hlavy, jako oči dravých ptáků. Na hřbetě ležel složený pár křídel. Po krajích byla zbarvená duhově, ale já věděla, aniž bych se podívala, že spodek bude bílý. Sunulo se to vpřed na čtyřech nohách. Připočteme–li křídla, dostáváme zvíře se šesti končetinami. Otevřel svoji nebesky modrou tlamu a odhalil řadu zubů ostrých jako pila.