10. Narcis v řetězech

„Poslední věc na tomhle světě, kterou potřebuju, je další chlap, který by se mi pletl do života. Nevím, co mám dělat s těmi dvěma, které už mám. Skutečnost, že jeden z nich je upíří vládce města a druhý ulfrik, vlkodlačí král, je jen část toho problému. Už to napovídá, jak hlubokou jámu si pod sebou kopu…“

Ronnie: "Fajn, tak je vlkodlak. Nikdo není dokonalý."

Anita: Letos mi bylo šestadvacet a upřímně, při způsobu života, který vedu, se třicítky bát nemusím. Smrt vyléčí všechny nemoci. Nebo aspoň většinu.

Marco: "S jakými lidmi se to stýkáš, když tvoje první otázka zní, jestli jsme ho nezabili?"

Ronnie: "Opravdu bys ho (JC) dokázala zabít? Zvládla by ses na něj podívat přes hlaveň zbraně a stisknout spoušť?"... "Ty bys to dokázala. Ježíši, Anito. Znáš Jean-Clauda déle, než já znám Louieho."

JC: "Ma petie, čemu vděčím za tu čest? Proč ses rozhodla, že mi zavoláš?"
Anita: "Je to šest měsíců..."
JC: "Já vím, ma petite."
A: "Kdybys mě vydržel chvilku nepřerušovat, řekla bych ti, proč volám."
JC: "Mé srdce se chvěje nedočkavostí."
A: "Sarkasmus bývá moje parketa."
JC: "A co bývá moje parketa?"
A: "Chci tě požádat o laskavost."
JC: "Opravdu?"
A: "Prosím, Jean-Claude, žádám tě o pomoc. Často to nedělám."
JC: "To je pravda. Co ode mne chceš, ma petite? Víš, že stačí požádat, a bude po tvém. Bez ohledu na to, jak moc se na tebe zlobím."

Anita: "Bojím se, že když se dám tobě (JC) a Richardovi, ztratím sebe samu. Bojím se, že když se vám nedám, ztratím jednoho z vás. Bojím se, že nás zabijou, protože nad vším příliš přemýšlím. Bojím se, že už jsem se stala sociopatem a není cesty zpět."

Micah: "Jsem ohromen. Během krátké doby jsi dostala tolik špatných zpráv, a přesto sis zachovala chladnou hlavu a dál řešíš jeden problém po druhém.
Anita: "Neumím řešit víc problémů naráz."
M: "Většinu lidí by to rozrušilo."
A: "Nejsem jako většina lidí."
M: "Všiml jsem si."

Anita: "Slyšela jsem, že už jste dokonce někoho zadrželi kvůli podezření, že mě zabil."
Zerbrowski: "Jo, hrabě Dracula je v cele."
Anita: "Můžete ho pustit, protože, jak vidíš, jsem živá až moc."

Anita: "Začíná mě unavovat, jak pořád dělám za ostatní špinavou práci."
Jason: "Nikdo není na špinavou práci lepší než ty, Anito."

Jason: "Kdybys mě měla zastřelit pokaždé, když tě zlobím, už bych byl dávno mrtvý."

JC: "Aby ses vyznala v srdcích ostatních, musíš si nejdřív udělat pořádek ve svém, ma petite."

Asher: "Pohled v tvých očích vyléčil část rány v mém srdci, ma cherie, a zároveň vytvořil novou."

Anita: Snažila jsem se nebýt sociopat, abych se nestala monstrem. Teď jsem se stala něčím horším. Potřebuju se sytit z lidí, z vášně místo krve a masa, ale pořád je to krmení. Najednou být sociopat nezní zas až tak špatně.

JC: "Ma petite?"... "Mohu pro tebe něco udělat?"
Anita: "Přines mi aspirin a kartáček na zuby."
JC: "Právě nyní bys mě mohla požádat, abych si vyřízl srdce a dal ti ho na stříbrném podnose, a já bych to pravděpodobně udělal. A ty místo toho chceš aspirin a kartáček na zuby."

JC: "Už budu mlčet. Nechceš slyšet pravdu, ale trváš na tom, abych nelhal. Žádná jiná možnost nezbývá."

JC: "Od okamžiku, kdy jsem tě poprvé uslyšel, spatřil tvou zbraň a zjistil, že tahle rozkošná drobná žena je popravčí, jsem bez pochyb věděl, že bys nikdy nečekala, až tě zachráním - zachránila by ses sama."

Anita: "Víš, Jean-Claude, bývaly doby - a není to tak dávno - kdy bych začala šílet a přinutila tě, abys mi všechno řekl. Poslední dobou ti začínám věřit, když říkáš, že bych to vědět nechtěla. Nemám chuť poslouchat intimní a šokující detaily z upířího milostného života."

Anita: "Nejsem žádná odměna, abys mě rozdával."

JC: "Když se vyspíš s někým cizím, tak ti to dříve odpustím já, než to odpustíš ty sama sobě."

Anita: Nepřišlo mi správné prosit Boha, aby mi vybral milence, zvláště proto, že si myslím, že vím, koho by zvolil. Upíři jsou zlo, že ano?

Anita: "Možná nemůžu zachránit všechny, ale dokážu je zatraceně dobře pomstít."

Anita: "Někdy přemýšlím, jaké by to bylo se prostě a jednoduše zamilovat, nemuset nejdřív vážit všechna rizika."
Rafael: "Kdyby to takhle fungovalo, byla by to ta nejlepší věc na světě. Ale když to nevyjde, je to, jako by z tebe vyrvali srdce a před tvýma očima ho roztrhali na kousíčky."

Anita: Nejlepší cestou k mužskému srdci je dvaceticentimetrová kovová čepel zabodnutá mezi jeho žebra.

Anita: Každý, kdo říká, že na velikosti nezáleží, viděl příliš mnoho malých nožů.

Rafael: "Věděl jsem, že jsi mocná, nelítostná a krásná, ale že kromě toho máš i mozek a srdce, to člověka překvapí."

Anita: "Nebuď chlap, Richarde, buď tím, koho vedle sebe potřebuju. Nemusíš být silnější a odvážnější než já, abych tě milovala. Mám přátele, kteří tráví většinu času tím, že se mi snaží dokázat, že mají větší a tvrdší koule než já. Nechci, abys byl takový i ty."

Anita: "Kdy jsi začal používat sprostá slova?"
Richard: "Když jsi odešla. Asi mi vadilo, že už je neslýchám."

Anita: O kolik horší to může být? Prosím, jen mi neodpovídejte.

JC: "Straší tě tvá vlastní morálka, ma petite. Nechovej se jako blázen."

Anita: Richard byl jako hádanka, která nemá řešení. Už jsem unavená z hraní hry, kterou nemůžu vyhrát.

Dolph: "Něco mi tajíš, Anito. Někdy si myslím, že to děláš čistě ze zvyku, občas jen proto, že chceš být osinou v zadku, ale ať už máš jakýkoli motiv, nikdy mi neřekneš všechno."

Anita: Tohle je problém, který budu řešit jindy. Můžu to přidat na seznam věcí, se kterými si budu dělat starosti později. Ten soupis pořád narůstá a nejspíš nebudu mít nikdy čas, abych si odškrtla všechny položky. Možná bych si mohla hodit šipkou a řádek, do kterého se strefím, dostane přednost. Nebo bych ten seznam mohla začít ignorovat. Jo, to je ten správný přístup.

Anita: "Tvé úmysly jsou dobré, mé úmysly jsou dobré, Jean-Claudovy úmysly pravděpodobně taky. Víš, co se říká o dobrých úmyslech."

Anita: "No prima, báječné, málem zabijete jeden druhého a to z vás udělá kamarády na život a na smrt?"
JC: "Řekněme, že jsme porozuměli jeden druhému."
A: "Ježíši, jen chlapi dokážou být přátelé po něčem takovém."

Micah: "Mimochodem, až mě příště kousneš, ať je to předehra, nebo tě zabiju."
JC: "Pokud ti to udělá radost, bude mi potěšením."

Bobby Lee: "Zatraceně, holka, kde to žiješ, že potřebuješ takovou palebnou sílu?"
Anita: "Vítej v mém světě."

Anita: Uzi je skutečně zbraň až pro případ nouze. To, že jsem s ní šla otevřít dveře, bylo nejspíš špatné znamení. Jestli budu potřebovat něco víc než devítku, abych došla k vlastním vstupním dveřím, nejspíš bych měla opustit město.

Bobby Lee: "Holka, teď mě pohled tvých očí skutečně děsí."
Anita: "Tak se mi do nich nedívej a neříkej mi holka."
BL: "Ano, madam."

Život je fajn, i když jste mrtví.