Obsidiánový motýl a Merry Gentry
Několik týdnů po prvním vydání Obsidiánového motýla se Laurell K. Hamiltonová setkala se svými příznivci na DragonConu 2000, kde si s nimi povídala o své nové knize i o nadcházejícímu vydání prvního dílu nové série o princezně Merry Gentry.
O čem při sepisování dalšího Anitina dobrodružsví přemýšlíte nejdřív – o případu nebo o nestvůrách?
Obvykle mi první na mysl přijdou nestvůry. Nebo zápletka. Hlavní postavy už mám pevně dané, takže s novou knihou mi přijdou první na mysl nestvůry, vražda nebo detektivní zápletka. Pak připíšu nové postavy, které jsou potřeba, aby se rozhýbala kolečka nového případu.
Obsidiánový motýl je první kniha, která se soutředí především na Edwarda aka Smrt. Překvapilo vás, jak oblíbeným se Edward stal?
Ano, překvapilo mě, jakou popularitu si Edward za ta léta získal. Mysleli byste si, že sociopatický nájemný vrah fanoušky mít nebude, ale opak, a to velký, je pravdou.
Jak moc vás Edwardova oblíbenost ovlivnila, abyste se ve své následující knize zaměřila právě na něj?
To, jak oblíbeným se Edward stal, neovlinilo nic na tom, jaký má charakter. Edward zůstává, kým a čím byl. Ale reakce fanoušků mi ukázaly, že nejsem jediná, koho zajímá Edwardova minulost i osobní život – pokud nějaký kdy měl.
Jak vás osobně ovlivnil zájem fanoušků? Jaké výzvy to před vás při dalším psaní knih ze světa Anity postavilo?
Víc než čí jiný mě ovlivnil můj vlastní zájem. Spisovatelé musejí umět bavit sami sebe, jinak nebudou svými knihami bavit nikoho.
Měla jste pocit, že vás vášnivé reakce fanoušků na Jean-Clauda nebo Richarda nějak svazují?
Ne.
Co myslíte, že fanoušky k vašim postavám tak přitahuje? Překvapilo vás, kolika reakcí se vám dostalo, nebo jste to očekávala už od okamžiku, kdy vaše postavy vystoupily z klávesnice?
Nejsem si přesně jistá, co čtenáře k mým postavám přitahuje. Myslím, že mé postavy jsou jako ostatní lidé. Kdo ví, proč mezi vámi a jinou osobou funguje ta jistá chemie, ale u jiné podobnou reakci nemáte? Je to záhada. Jsem překvapena a pokorně vděčná, že mé postavy, které jsem stvořila vlastně z ničeho, tak zajímají.
Máte za sebou devět knih ze světa Anity Blakeové. Pokud byste se teď měla vrátit v čase a něco v Provinilých slastech nebo jiné knize přepsat, co by to bylo?
Snažím se nemyslet na to, co by bylo potřeba v těch knihách přepsat, když v době, kdy to bylo potřeba, zafungovaly tak skvěle. Mám příliš práce na to, abych se ještě starala o knihy, které už vyšly.
Nyní píšete fikci profesionálně. Jak se změnil váš přístup k psaní?
Vždy jsem se snažila přistupovat k psaní jako profesionál, nikdy to pro mě nebyl jen koníček. Nikdo ve vás nebude věřit, pokud nevěříte sami sobě.
Vždy vás přitahovali ghúlové a duchové a další bytosti potulující se nocí? Je ve vašem životě chvíle, na kterou byste teď mohla ukázat a říct „Teď, právě v tuhle chvíli mě tehdy před lety začala zajímat temná fantasy“?
Ghúlové a duchové mě fascinovali, co si pamatuji. Už jako pětiletá jsem se dívala na horory. Občas po mně lidé chtějí, abych jim řekla, jaký hrůzyplný – nebo zajímavý – okamžik mého života mě postrčil tam, kde teď jsem. Ale já jen říkám, že to tak nějak přišlo samo.
Proč podle vás tolik lidí tak intenzivně reaguje na žánr temné fantasy a hororu? Myslíte, že to je osobitostí samotného žánru, nebo odrazem moderní společnosti jako celku?
Na každý žánr lidé reagují intenzivně, pokud je to žánr, který jim sedí. Kdo může říct, proč se lidem líbí horor a temná fantasy? Sama si na tu otázku nedokážu odpovědět, tak se neodvažuji odpovídat na ni za ostatní. To, jaké četbě dáváme přednost, je trochu podobné sexuálním preferencím. Máte rádi, co máte rádi. A většinou ani nemáte tušení, proč tomu tak je.
Čeho myslíte, že se lidé nejvíc bojí, a jak to komponujete do svých příběhů?
Každý se bojí něčeho jiného. Na tuhle otázku ani nedokážu odpovědět.
Jak se díváte na škatulku „erotický horor“, kam podle některých spadá i série o Anitě?
Erotický horor? Hmmm, Ve sktuečnosti mě to jako označení Anity a její bandy trochu rozčilovalo, než mi někdo v New Yorku vysvětlil, že to nemá sexuální kontext. Má to odkazovat na skutečnost, že můj styl je velmi smyslný, do nejmenších detailů. Sice si myslím, že mnoho lidí si pod slovem „erotický“ představí slovo „sex“, ale „smyslný horor“ nemá podle všeho ten správný zvuk. Některé knihy s Anitou v sobě neobsahují skoro žádný sex, ale pokud je sex nutný pro další vývoj zápletky nebo charakteru postavy, pak se nestydím ho využít. Proč bych měla?
Co pro vás bylo největší výzvou při psaní příběhů s Anitou?
Největší výzva při psaní Anity? Bože, kde začít? Každá kniha pro mě představuje jedinečnou výzvu. Devátá kniha mě přivedla do Nového Mexika, které jsem nenavštívila až do chvíle, kdy jsem tam musela udělat průzkum pro knihu. Ještě nikdy jsem nezasadila příběh někam, kde jsem to neznala, tohle pro mě bylo nové.
A proč jsem zasadila knihu do města, které neznám? Protože Edward se rozhodl, že právě tam žije. Dohadovala jsem se s ním, ale on trval na svém. Když jsem vystoupila z letadla v Albuquerque, pomyslela jsem si, že to je ta nejnepřátelštější krajina, jakou jsem kdy viděla. Pro Edwarda dokonalá – a bylo to. Nikdy se nedohadujte se svými postavami, vědí víc než vy.
Co vám pomáhá dostat se do správné nálady na Anitu a její bandu? Jak se to liší od ostatních příběhů, které píšete o Merry a fey?
Dokončím poslední kapitolu v Anitě, pak otevřu nový dokument a napíšu alespoň pár stránek nové knihy. Díky tomu o měsíc později, když se k nové knize opět dostanu, nekoukám na prázdný list a slyším ten příběh zřetelněji, protože jeho začátek už mám. Udělala jsem totéž, když jsem dokončila první příběh o Merry. Ihned jsem začala s příběhem dvojky.
Polibek stínů, první kniha v sérii o fey, vychází na podzim. Mohla byste nám o knize, o světě, v němž se odehrává, a o hlavní hrdince, Meredith Gentry, něco říct?
Přečetla jsem mnoho knih, které se blížily mé představě, jací by fey měli být, ale žádná z nich nebyla přesně taková, jaká by podle mě měla kniha o fey být. Tak jsem se rozhodla napsat svou vlastní, podobnou Anitě. S drsnou hlavní hrdinkou, která dokáže být stejně tvrdá jako kterýkoli chlap a která si dokáže s monstry hrát přesně tak, jak bych chtěla, aby si s nimi pohrávala. Kdyby lidé psali přesně, co bych chtěla číst, nic by mě netáhlo, abych sama psala.
V Merry jsem, stejně jako v Anitě, stanovila několik skutečností. Merry je přes 30, takže už to má v hlavě srovnané a sama se sebou je spokojená. I Anita, až překročí třicítku, se pak bude muset trochu uklidnit. Buď se ve třiceti uklidníte, nebo vám vybuchne hlava – vyberte si.
Merry si také už spory nevyřizuje tak přímočaře. Vyrostla na dvoře, kde neměla velkou moc, takže aby přežila, musela se naučit, jak své spory řešit správně.
Merryin svět se prolíná s Amerikou současnosti, velkým rozdílem je ale přítomnost magie a metafyzična. V tomto světě dostali fey po poslední válce s lidmi na výběr: buď vyjdou ze svých nor, pojmou za partnery lidi a vzdají se své kultury, nebo odejdou. Těm, kteří se rozhodli odejít, než aby se vzdali toho, kdo a co jsou, nabídl tehdejší prezident Thomas Jefferson domovy. Tak se fae přestěhovali do Cahokia Mounds v Illinois, k jedné z největších neolitických mohyl na světě.
Když jsem zjišťovala, které místo v Americe by se nejlépe hodilo na sídlo fae, tohle bylo perfektní. Fey se tak stali v Americe turistickou atrakcí, jejich královská rodina patří mezi naše občany, můžeme si je vyfotit, mohou se objevit v bulváru. Tím ale nechci říct, že by se nějak změnila současná politika v zemi. Ne. Fey jsou považováni za jinou rasu, trochu jako američtí indiáni, ale s mnohem větší autonomií.
Polibek stínů začíná v Los Angeles, kde Merry pracuje jako soukromé očko. Děj se pak odehrává částečně v LA a částečně v Illinois.
Je mezi vašimi postavami některá, která má pro vás zvláštní význam, ať už kvůli podobnosti s vámi nebo kvůli svému vlastnímu vyobrazení?
Anita je mi hodně podobná. Po devíti knihách a téměř hotové desáté je už dávno mou blízkou přítelkyní. Všechny mé postavy, které jsou se mnou delší dobu, vnímám jako své přátele.
Při psaní Obsidiánového motýla jsem měla po ruce ze svých starých známých jen Anitu a Edwarda a hned po dokončení této knihy jsem se vrhla na Polibek stínů, kde na mě nečekal žádný starý známý. Chybělo mi to. Ještě nikdy jsem nebyla od Anity tak dlouho odloučená a uvědomila jsem si, že jak postavy na začátku každé knihy připomínám, je to pro mě jako setkání s přáteli, které jste neviděli celé měsíce. Je vážně milé být zpátky v St. Louis a vidět všechny přátele.
Ve světě Anity se pohybuje několik druhů upírů včetně těch, kteří za svého života nebyli lidé. Máte i příběh o tom, jak upíři v Anitině světě vznikli?
Ano, mám vymyšlené, jak vznikli, a ne, nepovím to. Pokud bych se o to chtěla podělit, pak to bude v knize, kde to bude mít své opodstatnění kvůli zápletce. Ale nikdy se to nepokusím vysvětlit. Jedním z mých pravidel je, nikdy nic nevysvětluj. Spisovatel je tak trochu kouzelník. Když vysvětlíte, jak svůj trik provádíte, pak ztratí kouzlo.
Myšlenka, že se ve světě řeší práva upírů a že svět sdílíme s bytostmi budícími strach, je zvláštní doplněk skutečnosti, že Anitin svět jako takový se od našeho jinak moc neliší. Proč jste se rozhodla to tak nechat a nevymyslet svou vlastní realitu?
Anitin svět je takový, jaký by byl náš, kdybychom se zítra vzbudili a vše, co známe jen z nočních můr, se stalo skutečností. Někdy v minulosti nastal zlom a upíři se před lidmi skryli, ale předtím, než přišla Anita na scénu, vylezli ze svých rakví.
Jak vás při tvoření Anitina světa ovlivnily teorie alternativních světů a minulosti?
Série o Anitě nepřináší úplně alternativní svět, viz má předchozí odpověď. Ale pokud bych chtěla, aby její svět byl alternativní k našemu, pak bych udělala více změn v politice a společenském uspořádání. Ale mně přišla zajímavější myšlenka, jaké by to bylo se probudit a čelit monstrům. Jak by to fungovalo? Co bychom udělali? Jak by tato změna ovlivnila naši společnost?
Vzhledem k takovým rozdílům, proč si myslíte, že si někteří lidé myslí, že Anitin svět je skutečný?
Naprosto netuším, proč mají někteří lidé problém rozlišit Anitin svět a naši realitu. Někteří lidé nejspíš nerozumějí konceptu literatury fikce. Naprosto jasně je dáno, že v Anitině světě magie funguje, ale v našem ne. Ten svět stojí na průzkumu, ale je to krok zpátky. Nejdřív něco vymyslím, pak se zamyslím, jestli by to mohlo fungovat tak, jak je to napsáno, tak, jak je to psáno v legendách. Ale je to jen fikce, ne skutečnost.
Jak při psaní postupujete? Píšete knihy přímo, od začátku do konce, s nějakými náčrtky, co bude v další scéně? Nebo na přeskáčku, jak k vám scény a postavy přijdou?
Vyhovuje mi psát od začátku do konce. Ale než si sednu k psaní, udělám si seznam událostí, které v románu nastanou. Takový hrubý náčrtek detektivní linie, hrubý náčrtek linie romance, pokud na ni v knize dojde. Píšu si mnoho poznámek. Ke každé knize mi doma zbydou stovky stránek, které nikdy nepřijdou do tisku, ale protože jde o sérii, nechávám si je, protože občas se mi v některé knize objeví postava nebo zápletka nebo stvůra, která mi do dané knihy nesedí, ale v jiné by zafungovala skvěle. A předpokládám, že totéž to bude i u série o princezně fey.
Někteří spisovatelé říkají, že svým postavám dělají téměř sekretářky. Jak často vás vaše postavy překvapí, anebo dělají také to, co je jim řečeno?
Mé postavy mě neustále překvapují. Edward trval na tom, že bude žít v Novém Mexiku. Když jsem vystoupila z letadla, netušila jsem, jaké překvapení pro mě má – tak jako Anita. Ani jsem na začátku série netušila, že Anita skončí s Jean-Claudem. Richarda jsem přivedla na scénu, aby si Anitu vzal. Mé postavy jsou jako mí přátelé – mohu jim poradit, ale oni si mou radu nemusejí vzít k srdci. Pokud jsou vaše postavy reálné, pak vás dokáží překvapit tak jako skuteční lidé.
Změnila jste někdy směr, kudy se kniha ubírala, protože se náhle změnila i některá její postava?
Ne. Mé zápletky se jen zřídka mění v průběhu psaní. Možná jen občas pozměním linii romance, nebo se postava vyvine jinak, než jsem chtěla, nebo na mě vykoukne padouch, kterého jsem zpočátku nezamýšlela. Ale to obvykle nezmění celou knihu – ta tím jen nabere na intenzitě.
Pokud byste mohla mluvit do obsazování televizního seriálu o Anitě Blakeové, koho byste chtěla na ztvárnění hlavních postav?
Debaty na tohle téma se táhnou hodně dlouho a já do nich nehodlám přispívat.
Co se budoucnosti série týče, dojde Anita většímu pochopení světa, v němž se ocitla, nebo bude mít dál problém najít rovnováhu mezi dobrem a zlem?
Každý se snaží ve svém životě najít rovnováhu mezi dobrým a zlým, tak proč by Anita měla být jiná? Ale od prvních knih se sama změnila. Její svět už není jen černý a bílý, je šedý.
Obsidiánový motýl je druhým Anitiným výletem mimo město. Je to znamení nového trendu?
Desátá kniha se odehrává v St. Louis a stejně tak nejspíš bude v St. Louis i děj 11. dílu, ačkoli někdy bych ji mohla poslat do Washingtonu, D.C., aby tam Anita promluvila před komisí pro práva nemrtvých. Než se dostaneme do Washingtonu, pošlu možná Anitu do Kalifornie, ale nevím. Často mi kniha nabídne úplně jinou zápletku a úplně jiné místo děje, čímž se mi i zápletky a místa pro ostatní knihy posunou.
Je Anita Blake série s otevřeným koncem, nebo už víte, jak skončí?
Anita je zcela jistě otevřená. Je to spíš serie řešení detektivních případů, než aby směřovala ke konečnému rozuzlení. Každá kniha má vlastní závěr, ale série jako taková ne.
Je s každou knihou pro vás těžší najít nové nadpřirozené nepřátele, které musí Anita přemoci? Nebo se jednoho dne zásoby stvůr vyčerpají?
Ne. Většina monster v sérii je založená na mytologii. Každá kultura a každá oblast má své vlastní stvůry a mytologii. Jen vyberte knihu o mytologii jakékoli země nebo oblasti a máte zdroj úplně nových stvůr. Ani za sto knih bych je všechny nevypotřebovala.
Zdroj: crescentblues.com
Překlad: Axia