Sex nebo násilí?

Na tomto blogu [Bordersblog – pozn. překl.] jsem se chtěla chovat slušně. Nechtěla jsem tu psát o sexu nebo o dalších tolik diskutovaných tématech, ale když jsem se o hostování zde zmínila několika lidem, zaskočily mě jejich reakce. Mezi tipy, o čem bych měla psát, mě všichni do jednoho žádali: „Mohla bys tomu blogu zachovat rating PG, ne zavést R?“

To mě trochu zchladilo. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych napsala něco, co by blogu přiřadilo rating R, ale uvědomila jsem si, že ti lidé nejspíš nikdy nečetli žádný z mých blogů, ale četli mé knihy. Mohu se pak divit, že se obávají, abych nepřekročila hranice jejich „ratingového pohodlí“ stejně, jako to dělám v knihách? Nejspíš ne, nejspíš ne, ale i tak … Už odmala mi tohle vadilo. Má babička mi říkávala, že jsem nezávislá jako stará vdova – také způsob, jak říct, že jsem tvrdohlavá, ale asi tím myslela i něco víc. Když mi řeknete, že něco nemůžu nebo nesmím, zatoužím vám dokázat opak.

Když vyšla první Anitina kniha, novináři mi při rozhovorech říkali, že jim násilí v ní obsažené vadilo hlavně proto, že hlavní hrdinka je žena a kniha je také napsána ženou. Mnoho z nich zároveň přiznalo, že kdybych byla muž, pak by s násilím v ději problém neměli. Přitom násilnost zločinů popsaných v knize je rovna násilnostem zločinů, jež jsem studovala při mém výzkumu ke knize. Nepřidala jsem žádné násilí navíc, ale také jsem nic nezamlčela, a čím víc lidí mi říkalo, že pro ženu není vhodné, aby něco takového dělala, tím víc násilí jsem do svých knih dávala. A pak se na scéně objevil sex.

Psát o násilnostech mi nevadilo, ale psát o sexu mi moc příjemné nebylo. Co o mně vypovídá, že s klidem přejdu rozsápaná těla, ale sex mezi dvěma dospělými, kteří k sobě chovají city budované po celých pět knih, mi příjemný není? Vypovídá to, že jsem asi do morku kostí Američanka [směje se] Násilí je v pohodě, ale sex je nevhodný. Mimochodem, v Evropě to mají opačně [Díky všem bohům a bohyním nad námi – osobní poznámka překladatelky].

Jak jsem již psala, americkým novinářům, s kterými jsem dělala rozhovor, nějak nevadil sex, ale to, že jsem žena, která z pohledu hlavní postavy vypráví o sexu. Dokonce jsem i potkala lidi, kterým vadilo, že si hlavní protagonistka sex užívá – jako by to ženy nesměly. A tohle mi neříkali lidé starší generace, ale dvacetiletí a třicetiletí. To mě nejdříve naprosto šokovalo, ale teď nad tím jen krčím rameny a beru na vědomí, že sexuální osvěta u nás asi neměla takový úspěch, jak jsem myslela.

Ale čím víc lidí mi říkalo, že něco takového žena přece nemůže, tím víc jsem si myslela „Tak proč je v tom případě v pořádku, když totéž udělá muž?“ Přece pokud jste heterosexuální, nemá s vámi sex právě žena? Prostě mi to nedávalo smysl. Nesnáším dvojí měřítka.

Vysvětlila vám předcházející slova, proč se v mých knihách objevil sex? Asi ne úplně, ale já nemohla sex zcela vynechat. Řekněte mi, že něco nesmím, a já mám chuť udělat pravý opak. Nikdy jsem nebyla jedna z těch, kdo ve svém životě udělal něco, co si ostatní nepřáli, ale na papíře si důsledky rozhodnutí hrdinky mohu upravit dle svého. Mohu psát o vraždách, stvůrách a sexu, a můj osobní život stejně zůstane klidný, tichý a bezpečný.

Ze zápisu Laurell na Bordersblog ze dne 2. 6. 2011

vybrala a přeložila Axia

* Druhy ratingu (označení přístupnosti filmů):

G – přístupno všem věkovým kategoriím

PG –, je doporučen doprovod rodičů

PG-13 – pro děti do 13 let je požadován doprovod rodičů

R – pro mladistvé do 17 let je požadován doprovod rodičů nebo jiného dospělého

NC-17 – film je pro mladistvé ve věku 17 a níže nedostupný