Tahle díky patří vám

"Mnoho z vás mi napsalo a podělilo se se mnou o to, co získali při čtení mých knih, především při čtení série Anita Blake. Děkuji vám."

Děkuji mladé ženě, která mi napsala, že jí Anita dodala odvahu, aby prošla střední školou a zůstala panna. A než někdo z vás řekne, že ta série je plná sexu: je ho tam hodně, teď, ale v prvních pěti knihách Anita nežije sexuálně, žije jen svůj vlastní život.

Děkuji těm ženám, které mi napsaly, že díky tomu, že Anita přijala svou vlastní sexualitu, pomohlo to i jim přijmout tu svou a v ložnici si pak říct o to, co chtějí. Zvláště pak děkuji manželkám a těm, co žijí ve věrném svazku s jedním mužem – to je skvělé! Existuje jen málo věcí smutnějších než monogamní svazek, ve kterém vaše potřeby nejsou uspokojeny a pravděpodobně ani už nikdy uspokojeny nebudou. Jděte za tím svým mužem, sveďte ho, roztrhejte jeho tričko. Budete mnohem šťastnější.

Děkuji mužům i ženám, kteří mi řekli, že jim mé knihy pomohly projít chemoterapií. Viděla jsem, jak můj nyní bývalý tchán prochází chemoterapií. Přežil a viděl, jak jeho vnoučata rostou a jedno dosahuje už dvaceti let, ale tenkrát to pro něj bylo těžké období. Pomyšlení na to, že vám mí imaginární přátelé a jejich příběhy pomáhají projít něčím takovým, mě neuvěřitelně těší a udivuje. Mnoho z vás mi psalo, že tohle všechno je pravda a že tomu musím věřit, ale já si pořád nějak myslím, že nikdo, kdo píše knihy, takhle dobrý být nemůže. Ale beru to jako obrovský kompliment.
Děkuji všem mužům a ženám, kteří slouží naší zemi na mnoha vzdálených koutech naší planety, kteří mi napsali, že jim mé knihy pomáhají utéct od bojů a násilí, které je každodenně obklopuje. Že mé knihy jsou pro ně útočištěm, když se potřebují skrýt před tím, co se děje venku, a dát se dohromady.

Děkuji mužům, ženám a celým rodinám, kteří mi napsali, že mé knihy a Anitina síla dodaly i jim sílu a odhodlání projít strašnými věcmi, které před ně osud postavil. To, co mě vždy rozpláče, je to množství lidí, kteří mi napsali, že četli mé knihy, když členové jejich rodiny, zvláště jejich vlastní děti, procházeli náročnou, vyčerpávající a bolestivou léčbou. Děkuji ženě, která mi napsala, že mé knihy dodaly sílu jí a jejímu muži v době, kdy jejich dítě procházelo léčbou rakoviny. Pro jejich děťátko to už vypadá dobře a brzy se vrátí domů, ale ona mi napsala, že i další rodiny využívají mé knihy jako útočiště. Žehnám vám.

Děkuji matce, který mi řekla, že Anitino pravidlo nikdy necouvnout pomohlo jí a jejímu manželovi, když jejich dítě procházelo náročnými testy. Kdykoli, kdy měli touhu se odvrátit, pomysleli na Anitino pravidlo: Pokud je nemohu zachránit, to nejmenší, co mohu udělat, je neodvrátit se, když si tím sami procházejí. To pravidlo jim pomohlo zůstat a být tam, když je jejich syn potřeboval. To mě rozplakalo.

Když jsem si úplně poprvé sedla a začala psát Anitu a začala jsem si hrát se svými fiktivními kamarády, neměla jsem ani tušení, že někdy budou pro tolik lidí tolik znamenat. Neměla jsem ani tušení, že Anitina síla a síla, kterou jsem sama získala, když jsem vyrůstala a dospívala, někdy pomůže tak, jak bych si nikdy ani nedokázala představit.

Dnes slavíme Den obětí války a já vám přeji hodně zdraví a hodně štěstí. Za dva dny, 1. června (2010 – pozn. překl.) vyjde Bullet. Věnuji ho vám všem, kteří jste mi napsali, kolik toho pro vás Anita a ta její banda znamená. Děkuji vám z celého srdce.

Zdroj: blog Laurell ze dne 30.5. 2010

Překlad: Axia